10. 6. 2006

Neokonzervativec, který zběhl

Rozchod Francise Fukuyamy s americkými neokonzervativci byl v intelektuálních kruzích považován za menší senzaci

3. června 2006
, Lidové noviny

Cesta Francise Fukuyamy do Evropy v létě 2002 dopadla nakonec trochu jinak, než si představoval. Fukuyama, jeden z nejznámějších amerických intelektuálů, se za Atlantik vypravil kvůli propagaci své knihy Naše postmoderní budoucnost (Our Postmodern Future). Zjistil ale, že s rostoucí krizí okolo případné války v Iráku, která visela nad světem jako černý mrak, měli Evropané zájem mluvit jen o jediné věci: jak Washington zastrašuje své spojence.

Fukuyama si vzal tuto kritiku k srdci. ?V tomto momentu jsem začal přemýšlet o problému americké hegemonie,? prohlásil Fukuyama pro časopis American Prospect. ?Do té doby jsem přijímal stanovisko neokonzervativců, které by se ve zkratce dalo vyjádřit: ,O. K., jsme hegemoni, ale benevolentní hegemoni?. Ale když jsem byl v Evropě, zasáhla mě daleko více než předtím realita toho, jak uvažují lidé mimo Ameriku.?

Cesta do Evropy se tak pro Fukuyamu -profesora mezinárodní politické ekonomie na Johns Hopkins University School of Advanced International Studies, proslaveného hlavně polemickou knihou Konec dějin a poslední člověk (The End of History and the Last Man) z roku 1992 - stala počátkem nového nazírání na celý problém.

Během posledních čtyř let se z Francise Fukuyamy stal otevřený kritik irácké války, postupu USA ve válce s terorismem a celkově i Bushovy vlády. Přestal se také počítat mezi neokonzervativce - mezi tuto kontroverzní skupinu intelektuálů a vládních úředníků, která do značné míry formovala podobu Bushovy zahraniční politiky. Fukuyamova proměna se dovršila tento rok, když uveřejnil knihu Po neokonzervativcích: Amerika na křižovatce (After the Neocons: America at the Crossroads), ostrou kritiku svých bývalých intelektuálních druhů. Podle Fukuyamy přivedla Spojené státy do pohromy v Iráku právě jejich arogance. Fukuyamův obrat byl americkou levicí přijat se zadostiučiněním připomínajícím trochu chování studenoválečníků ve Washightonu v případech, kdy nějaký vysoký sovětský důstojník přeběhl na Západ. Svoji novou knihou Fukuyama dezertoval z neokonzervativního hnutí, pro něž byl kdysi nesmírně cenným členem, napsal v dubnu levicově zaměřený americký časopis The Nation. Americká pravice, jak se dalo očekávat, zareagovala na způsob zhrzeného milence. "Frank zrazuje to, že byl jedním z nás," vyjádřil se Irwin Stelzer, editor knihy Neokonzervativní čítanka (The Neocon Reader), pro časopis American Prospect. "Jeho kritika nepůsobila vůbec jako debata uvnitř skupiny, ale jako útok od člověka zvenčí."

Fukuyamův intelektuální rozchod s někdejšími kolegy svou důležitostí ovšem dalece přesahuje ideový boj mezi frakcemi politiky ve Spojených státech. Svou podstatou totiž odráží velmi důležitou debatu o charakteru Spojených států a o jejich roli ve světě.

Tato debata nastoluje několik velmi jednoduchých otázek: Je Amerika jedinečná v tom, že je čestným, benevolentním a nezištným garantem svobody, demokracie a prosperity ve světě? Nebo je to jen další velmoc, která chrání své zájmy?
Nebo je něco mezi tím? Neameričanům mohou takové otázky připadat zvláštní a nebezpečně domýšlivé. Ale pro Američany - kterým se od narození vštěpuje, že jejich země je jedinečná a dobrá prakticky od svého založení - je tato diskuse velmi reálná a zásadní. A navíc také velice potřebná.


Mentor a jeho chráněnec

Když si Paul Wolfowitz zavolal svého bývalého chráněnce to Pentagonu, vůbec netušil, co se chystá. Psal se leden 2003 a přípravy na invazi do Iráku byly v plném proudu. Wolfowitz, tehdejší náměstek ministra obrany USA, byl jedním z hlavních architektů, ideologů a obhájců této války. Při hledání vhodných argumentů, proč právě Irák představuje hlavní frontu v boji proti terorismu, požádal Wolfowitz čtyři skupiny významných vzdělanců, aby analyzovali hrozby, které z terorismu v dlouhodobé perspektivě vyplývají pro Spojené státy, a aby ho se svými záměry seznámili.

Nejdůležitější ze skupin vedl Fukuyama, jehož s Wolfowitzem více než tři desetiletí pojil velice úzký profesionální vztah. Jako postgraduální student v polovině sedmdesátých let byl Fukuyama u Wolfowitze na praxi v Americké agentuře pro kontrolu zbrojení a pro odzbrojení. Později, za Reaganovy vlády, Wolfowitz Fukuyamu zaměstnal u sebe na ministerstvu zahraničí. Během Clintonovy éry se pak oba uchýlili do akademického světa: začali společně působit na Johns Hopkins University School of Advanced International Studies.

Jak Fukuyama, tak Wolfowitz byli prominentními představiteli neokonzervativního hnutí. Tato skupina vlivných politologů za studené války prosazovala politiku síly vůči Sovětskému svazu. Po pádu železné opony začali razit názor, že by Amerika měla využít svou vojenskou převahu - a to i jednostranně, bude-li to nutné - k rozšiřování amerického vlivu po celém světě. Tyto dvě osobnosti patřily také v roce 1997 k zakladatelům Projektu pro nové americké století (Project for the New American Century), který si kladl za cíl prosazovat "Reaganovskou politiku vojenské síly a jasných morálních zásad, zaměřenou na šíření politické a ekonomické svobody v zahraničí". V roce 1998 oba podepsali otevřený dopis, který vyzýval ke svržení Saddáma Husajna.

Tehdy v lednu byla Fukuyamova prezentace na téma hrozba terorismu jediná, na kterou se Wolfowitz přišel osobně podívat. A můžeme s jistotou předpokládat, že se její obsah Fukuyamovu mentorovi nelíbil. Fukuyama totiž v zásadě napadl jak logiku hrozící války s Irákem, tak koncept celé války s terorismem, prosazovaný Bushovou administrativou. Byl toho názoru, že by USA neměly přehnaně reagovat na události z 11. září 2001 zbytečnými vojenskými akcemi, které neslouží strategickým cílům a Americe odcizují její spojence.

Podle popisu tohoto setkání, uveřejněného v časopise American Prospect,

Fukuyama tehdy na ministerstvu obrany uvedl, že boj s terorismem je hlavně myšlenková bitva a že by Amerika měla své úsilí zaměřit na "kampaň, v níž by oslovila srdce i mysl velké většiny muslimského světa, který Ameriku zpravidla obdivuje".
Bushova vláda, jak dále uvedl, by měla přestat nadužívat rozněcující, provokativní a emočně podbarvené výrazivo - jako například termín "válka s terorem". Ještě důležitější je, že Fukuyama zároveň zpochybnil tezi Bushovy vlády, že islámský terorismus představuje po fašismu a komunismu třetí vážnou hrozbu pro západní civilizaci. Mnoho konzervativců si totiž zvyklo nazývat islámský fundamentalismus "islamofašismem" nebo hovořit o válce s terorismem jako o "čtvrté světové válce" (po první a druhé světové válce a po studené válce).

V období, které následovalo po jeho vystoupení v Pentagonu, Fukuyama své bývalé kolegy rozčilil tvrzením, že i když jsou islámští teroristé jistě nebezpeční, pro Západ nepředstavují podobnou existenční hrozbu, jakou bylo Hitlerovo Německo nebo Sovětský svaz se svým jaderným arzenálem. ?Když budou USA přistupovat ke každému muslimovi jako k potenciálnímu sebevražednému atentátníkovi, bude to přesně to, co chtějí fanatikové jako bin Ládin,? uvedl Fukuyama minulý rok pro časopis American Prospect. ?Před americkou invazí pro nás Irák určitě nepředstavoval žádnou zásadní hrozbu. Ohrožoval Írán, Kuvajt a Izrael, ale neměl prostředky na to, aby ohrozil kontinuitu našeho režimu. Al Kajda a další radikální islamistické skupiny by se rády staly hrozbou pro americkou civilizaci, ale v současnosti jim absolutně chybí prostředky, aby tuto svou vizi mohly uskutečnit,? dodal. Proměna Fukuyamy, která započala během jeho soukromé letní cesty do Evropy v roce 2002, se tak náhle stala velmi veřejnou věcí.


Přehnané sebevědomí

Fukuyama se při přednáškách obvykle vyhýbá osobním komentářům. Jedno slunné odpoledne v dubnu minulého roku ale učinil výjimku. Když v New Havenu přednášel pro studenty Yale University, pocítil nutnost vyjádřit se ke svému odcizení od bývalých kolegů.

"Vždy jsem se považoval za neokonzervativce a hrdě jsem toto označení nosil," začal Fukuyama. "Domníval jsem se vždy, že sdílím světový názor s ostatními neokonzervativci, mezi něž patřilo mnoho mých přátel a známých, kteří pracovali ve vládě George W. Bushe. Přesto jsem na rozdíl od většiny svých neokonzervativních kolegů nikdy nebyl přesvědčen o nutnosti vést válku v Iráku a postupem času rostlo moje zděšení ze způsobu, jakým je Bushovou administrativou americká zahraniční politika realizována."

Podle Fukuyamy bylo tragickou chybou neokonzervativců, která vyústila do války s Irákem, jejich přehnané sebevědomí. Toto přehnané sebevědomí mělo přitom kořeny v události, kterou Fukuyama považuje za největší triumf neokonzervativců: v pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu. "Rychlý, nečekaný a nenásilný pád komunismu jako by potvrzoval jejich koncept mezinárodních vztahů, založený na prosazování změny režimů," píše Fukuyama v knize Po neokonzervativcích. "Tento argument ale zavedl mnoho konzervativců v dekádě následující po konci komunismu chybným směrem, což mělo přímé důsledky pro utváření americké zahraniční politiky po 11. září." Snadnost, s jakou se komunismus zhroutil ve východní Evropě, přivedla totiž v zásadě mnoho neokonzervativců k domněnce, že mohou demokratizovat Střední východ a začít přitom v Iráku.

Byla-li to irácká válka, která přiměla Fukuyamu k odchodu z neokonzervativních kruhů, hlavním vnitřním filozofickým důvodem jeho "zběhnutí" byl jeho zásadní nesouhlas s touto skupinou v otázce povahy Ameriky a její role ve světě. "Pro tvrdé jádro neokonzervativců je moc Ameriky hlavním prostředkem, zajišťujícím existenci svobody ve světě, a mezi svobodou ve světě a mocí Ameriky podle nich není a ani nemůže být žádný rozpor," píše Perry Anderson v časopise The Nation. "Pro Fukuyamu ale podobná shoda není automatická. Tyto dvě kategorie mohou být rozpojené..."

Velká část Fukuyamovy knihy je věnována kritice amerického pocitu výlučnosti, neboli dle Fukuyamy přesvědčení, že "se Spojené státy liší od ostatních zemí a může se jim na rozdíl od ostatních mocností důvěřovat, že svoji vojenskou moc použijí spravedlivě a moudře."

"Názoru, že se Spojené státy na světové scéně chovají nesobecky, moc lidí nevěří. Jednak to z větší části není pravda a také to ani pravda být nemůže, mají-li američtí politikové dostát své odpovědnosti vůči americkému lidu,? píše Fukuyama. "Spojené státy jsou schopny velkorysého chování v poskytování globálních veřejných statků a nejvelkorysejší byly v případech, kdy panovala shoda mezi jejich ideály a vlastními zájmy. Ale USA jsou zároveň velmocí, jejíž některé zájmy se s poskytováním globálních veřejných statků neshodují." Fukuyama říká, že i nadále věří v nutnost šíření demokracie a svobody. Ale namísto svého někdejšího mesiášského neokonzervatismu je nyní zastáncem jakéhosi "realistického wilsoniánství", jež klade důraz na úzkou spolupráci se spojenci a na využívání mezinárodních institucí. Jak sám napsal: "Raději opustím označení neokonzervativec a pokusím se nastínit úplně jinou zahraniční politiku."


***

Francis Fukuyama: After the Neocons: America at the Crossroads

Vydalo nakladatelství Profile Books, Londýn, 2006, 192 strany

The Neoconservative Moment

Francis Fukuyama The National Interest, léto 2004, strany 57 - 68

The Neocon Who Isn't

Robert S. Boynton American Prospect, říjen 2005

The Inside Man

Perry Anderson The Nation, 24. dubna 2006

Autor: Brian Whitmore americký novinář

Převzato z Lidových novin. Link: http://lidovky.zpravy.cz/neokonzervativec-ktery-zbehl-dka-/ln_noviny.asp?c=A060603_000165_ln_noviny_sko&klic=213529&mes=060603_0

24. 5. 2006

Cesta do hlubin člověkovy duše

Následující článek pana Františka Houdka na svůj blog zavěšuji, protože z něho vyplývá něco, co mi dosud nebylo známo: totiž, že Freud s kolegou Josefem Breuerem už v roce 1895 popsali ve Studii o hysterii mechanismus, který přináší klientům terapie úlevu. Tento princip rozvedl o padesát pět let později L. Ron Hubbard jakožto princip abreakce. Na abreakci je založena tzv. hlubinná abreaktivní psychoterapie, laicky označovaná jako regresní terapii. Zatímco Freud neměl k dispozici zážitky z minulých životů, pracoval alespoň se sny, které stejně jako minulé životy dovolují pracovat s potlačovanými emocemi.




Mladá Fronta DNES, 06.05.2006: - FRANTIŠEK HOUDEK - str. 07

Cesta do hlubin člověkovy duše

Freudův objev hlubinné psychologie a její využití v medicíně vyžadovaly nesmírnou odvahu a vnitřní svobodu

Tím, v čem se mýlil, obohatil umění a tím, v čem měl pravdu, od základu proměnil psychologii a medicínu. Sigmund Freud, pocházející z moravského Příbora, ale jinak celoživotní Vídeňan, je dnes světovou celebritou. 150. výročí jeho narození slaví celý svět. Veřejnost ho zná jako autoritativního starce, avšak to už je jen odlesk někdejšího bořitele mýtů o výlučnosti člověka a div ne božskosti jeho duše.
"Chceme-li zvážit význam člověka pro jeho současníky, nesmíme jej posuzovat na konci kariéry, kdy všichni myslí jako on; naopak, musíme jej vidět v počátcích, kdy myslí jinak než ostatní,"
prohlásil jeden moudrý Francouz. Nuže, jak se stalo, že Freud začal myslet jinak než ostatní?
Odpověď leží už v jeho spisu Studie o hysterii z května 1895. Napsal ho se starším kolegou, ale hlavní slovo měl on. Je fascinující sledovat na jeho formulacích, jak úporně a poctivě, ale i omylně a užasle se mladý Freud prodíral nejnedostupnějšími houštinami lidské duše.


Nemoc jako balada

"Nebyl jsem vždy psychoterapeutem, naopak jsem byl vychován k lokálním diagnosám a elektrodiagnostice jako jiní neuropathologové a mne samotného se ještě zvlášť dotýká, že pathologické obrazy, které popisuji, se dají čísti jako novely a že postrádají, tak říkajíc, vážné ražby vědeckosti,"
konstatuje jakoby na omluvu, že se pouští na pole tak neexaktní, jako je psychoterapie. Studie o hysterii líčí případy pěti žen, u kterých se negativní zážitky z mládí zhmotnily do chorobných tělesných příznaků zvaných tehdy hysterie. Důvěryhodný, pozorně naslouchající a nezávisle přemýšlející Freud zjistil, že

"lokální diagnostika a elektrické reakce se při studiu hysterie právě neuplatňují, zatímco zevrubné vylíčení duševních pochodů, na jaké jsme zvyklí u básníků, mi dovoluje jaksi nahlédnouti, za současného použití několika málo psychologických vzorců, do vzniku hysterie. Takovéto pathologické obrazy chtějí být posuzovány jako psychiatrické, před těmi však mají jednu přednost, totiž úzký vztah mezi historií neduhu a symptomy nemoci."
Jinak řečeno, každá hysterie (obecně neuróza) je jiná podle toho, co a jak ji způsobilo. Pak také léčba nutně musí být individuální. Freudova terapie se zde vyvíjí od dříve již známého náhlého odreagování v hypnóze (tzv. katarze) až k jím objevené metodě v bdělém stavu vybavovaných volných asociací (co ve vytyčené oblasti vzpomínání slina na jazyk přinese). Freud přitom nešetří obrazy téměř básnickými. Takto popisuje výsledek:
"Nemocný svůj traumatický obraz smazává, jak jej vyjadřuje slovy... Jakmile to učiní, zmizí obraz, jako vykoupený duch dochází klidu."


Jen pro vyvolené

Zároveň Freud už tehdy zcela objektivně staví meze, které jeho metodu činí poměrně exkluzivní:
"Náš postup je pro lékaře namáhavý a vyžaduje spoustu času, předpokládá u něho velký zájem o psychologické děje, a přece také osobní účast s nemocným. Nemohu si představiti, že bych se dovedl vmysliti do duševního mechanismu hysterie u někoho, kdo by mi připadal sprostý a odporný, kdo by nebyl schopen při bližším seznámení vzbuditi lidské sympatie, zatímco mohu přece léčení tabetika (pokročilého syfilitika - pozn. red.) nebo rheumatika prováděti nezávisle na takovém osobním zalíbení. Také od nemocných se tu vyžadují neméně těžké podmínky. Pod jistou úrovní inteligence se postupu vůbec nedá použíti, každý příměsek slabomyslnosti jej neobyčejně ztěžuje."

Freud se musel vypořádat i s častými námitkami svých pacientů. Učinil tak způsobem, který platí dodnes a zdaleka nejen v psychoanalýze:
"Mnohokráte jsem musil od svých nemocných, když jsem jim sliboval pomoc nebo úlevu katharsní metodou, vyslechnouti námitku: Vždyť říkáte sám, že má choroba souvisí s mými poměry a osudy: na tom přece nemůžete nic změnit; jakým způsobem mi chcete pomoci? Na to jsem mohl odpověděti: Nepochybuji, že by osudu bylo zcela jistě snazší nežli mně vyléčiti vaši nemoc: přesvědčíte se však, že bude mnoho získáno, podaříli se nám proměniti vaši hysterickou bídu v obyčejné neštěstí. Tomu se s ozdravělým nervovým systémem budete moci lépe brániti."



Za vším hledej sex

Zprvu si Freud myslel, že příčinou neuróz (včetně hysterie) jeho pacientek jsou jakékoli zážitky z dětství, které jdou člověku hrubě proti srsti. Ale pak spektrum možných příčin radikálně zúžil (to byla chyba, ale v dané situaci nemohl jinak). V závěrečné části Studií už píše:
"Nejprve se mi vnutilo poznání, že pokud je možno mluvit o příčině, pro kterou se neurosy získávají, je nutno hledat aetiologii (původ - pozn. red.) v momentech sexuálních."
Nejpravděpodobnějšími se mu jevily potlačované vzpomínky na sexuální zneužívání pacientek v dětství, o čemž poprvé veřejně přednášel v dubnu 1896.
Posléze však pochopil, že příběhy pacientek byly jejich fantaziemi odrážejícími nikoli perverzi dospělých, nýbrž erotické představy dětí včetně toho, co nazval oidipovským komplexem: syn nevědomky sexuálně tíhne k matce; otci coby sokovi přeje smrt, za což se bojí trestu (opačně to platí i pro druhé pohlaví).
Freud se o tom poprvé zmiňuje ve svém rukopise z května 1897. Navenek se však tato myšlenka dostává až v dopise příteli z října 1897:
"... každý byl ve své fantazii alespoň jednou Oidipem..."
Krok ke koncepci dětské sexuality a oidipovského komplexu byl patrně ten největší a nejobtížnější, jaký kdy Freud udělal.
Dva z pilířů klasické psychoanalýzy - existence nevědomí a jeho význam pro psychosomatiku (propojení duševna s tělesnem) a existence dětské sexuality coby přirozené etapy vývoje osobnosti - tedy Freud vystavěl v první polovině svého života. A položil už základy i pro třetí pilíř. V noci z 23. na 24. července 1895 se mu totiž zdál sen: Irmě se přitížilo po špatné injekci od doktora Otta.


Růžové sny

Irma byla Freudova pacientka, se kterou se mu psychoterapie moc nedařila, kolega Otto zase budil dojem, že Freudovi zazlívá špatný postup léčení. "Sen o Irmině injekci" byl vůbec první, který si Freud analyticky vyložil: znázorňoval pomstu Ottovi za jeho domnělou výčitku a Irmě za špatnou spolupráci s terapeutem.
V roce 1896 mu zemřel otec a truchlící Freud se svým snům začal věnovat systematicky. Rozebíral je technikou volných asociací a poznenáhlu dospěl k názoru, že sny, ta "královská cesta do nevědomí", mají význam jakéhosi šifrovaného plnění nevědomých přání (a to nejen u lidí, podle Freuda třeba prasata sní o žaludech, husy o kukuřici).
Později napsal:
"Psychoanalýza navrátila snu ten význam, který mu byl kdysi, za starých časů, všeobecně přiznáván, avšak zachází s ním jinak. Nespoléhá se na důvtip vykladače snů, nýbrž přenáší tento úkol z větší části na samotného snícího tím, že se jej vyptává na jeho asociace k jednotlivým prvkům snu."



Proti všem i za všechny

Freudova kniha Výklad snů z konce roku 1899 se stala jeho nejvýznamnějším dílem - už proto, že byla iniciační hlubinněpsychologickou prací. Nebylo to však hned. Proč? Člověk z přelomu 19. a 20. století, opojený úspěchy vědy a techniky, si osoboval schopnost ovládat sebe sama jako celek, čili i ono případné nevědomí; a pokud to nefungovalo, problém prostě vytěsnil.
A teď jakýsi doktůrek, notabene Žid (tehdy přitěžující okolnost), tvrdí, že: Člověku nevládne rozum, ale nevědomé pudy. Pudům vládne sex. Sex vládne už kojenci (který si ho s věkem pouze uvědomuje). Inu, odvaha má různé podoby. Ta Freudova lidstvo konečně osvobodila od čtyřsetletého descartesovského oddělení duše od těla a dala vznik psychosomatické medicíně, která má v dnešní stresuplné době velkou budoucnost. Freud byl po Koperníkovi a Darwinovi třetím myslitelem, který člověka nasměroval z piedestalu sebepřeceňování zpátky do lůna přírody. Ne nadarmo konstatoval:
"Lidská přirozenost musela vydržet velké potupy své naivní sebelásky."
Slova mužná i prorocká.

30. 4. 2006

Týden.cz: Vzhůru do nevědomí

Zavěšuji na svůj blog článek, který mi otevřel oči a poněkud mne nadzvednul. Jsem zastáncem alternativních terapeutických metod, mezi nimi v první řadě regresní terapie. Následující článek ukazuje, jaká soda je z hlediska času a peněz klasická psychoterapie. Navíc v podstatě nepřístupná záležitost díky - domnívám se, že účelově - restriktivním pravidlům vyhrazená jen skupině vyvolených. Posuďte sami ...



Vzhůru do nevědomí

Skrze nás žijí nepoznané a nekontrolované síly. Žádný člověk není pánem, jeho já je služebníkem a pánem je nevědomí. To jsou slova Sigmunda Freuda. Od narození otce psychoanalýzy uplyne šestého května sto padesát let. Jeho učení si získalo stoupence v Evropě i zámoří. V Československu mělo výrazné odpůrce nejen za komunismu, ale i v dobách první republiky. První psychoanalytická klinika na českém území vznikla až letos.

Když jsem si coby slušná dívka z malého města připustila, že mám sexuální fantazie, rozdejchávala jsem to celý týden. Dnes už je tabuizovaných témat minimum, vzpomíná čtyřicetiletá tlumočnice Zuzana Jarešová na konec osmdesátých let minulého století, kdy pravidelně docházela na psychoanalýzu. Freudovo převratné učení se tehdy netěšilo přízni úřadů: setkání s pacienty, výcvik budoucích analytiků a odborné semináře se proto odehrávaly potají, v soukromých bytech. "Nemohli jsme publikovat a kontakty se zahraničím byly minimální," říká Jiří Kocourek, psycholog a soudní znalec, který psychoanalýze zasvětil více než třicet let.


Na pohovce

Poznávacím znakem a symbolem psychoanalýzy je pohovka. Obrázek sofa, na němž lehávali Freudovi pacienti, má ve své pracovně snad každý psychoanalytik. Proč vlastně pacient na pohovku uléhá? "Když ležíte, vaše nitro se lépe otevře. Je to optimální situace pro celkovou relaxaci. Pacient musí říkat vše, co se mu honí myslí. I ty nejniternější prožitky a emoce, které by si jinak nedovolil vyjádřit," vysvětluje Kocourek.
Poloha vleže na pohovce však není nutností, existují pacienti, kteří potřebují mít osobní kontakt tváří v tvář nebo v některých případech dokonce držet psychoanalytika za ruku.
"Ze začátku mi to připadalo divné. Přišla jsem do cizího prostoru a lehla si na pohovku. Psychoanalytik mi seděl za hlavou, neviděla jsem na něho a nevěděla, jestli spí, jí, nebo mě poslouchá," líčí Zuzana Jarešová dojmy z psychoanalytických "ležení" v éře totality. Za hodinu tehdy platila dvě stě korun a na analýzu docházela tři roky, jednou až dvakrát týdně. Celkem tedy do své duše investovala kolem padesáti tisíc korun. S psychoanalýzou začala nejen kvůli svým problémům, skrytá zákoutí lidského nevědomí ji lákala také proto, že studovala psychologii. Nakonec však od plánu stát se psychoanalytičkou upustila. "Vadilo mi, že psychoanalýza redukuje člověka na produkt pudů a vnitřních hnutí. Chyběl mi důraz na světlejší stránku duše." Světlých okamžiků ve Freudově teorii opravdu příliš není. Celou společnost pojímá jako represivní systém, který zabraňuje ukájení pohlavního pudu a pudu smrti, což vede k potlačení naší psychické energie. Proto je podle Freuda každý člověk víceméně neurotický.
"Čím je společnost civilizovanější, tím větší potlačení pudů požaduje, a čím větší je potlačení, tím horší jsou sny, přeřeknutí, vtipy a neurózy," píše o Freudovi americký filozof a psycholog Harry K. Wells v knize Freud a Pavlov.
Přesto se Jarešová naučila díky psychoanalýze lépe vnímat svůj vnitřní život, uvědomit si samu sebe a žít v souladu se svou duší. Často si také připomínala slova Freudova žáka Carla Gustava Junga: "Analyzovat se můžete, jak chcete, ale pokud se v reálném životě chováte jako prase, vaše potíže nezmizí."


Dlouhá a drahá

Po roce 1989 vystoupila československá psychoanalýza z poloilegální dřímoty. Vznikla Česká psychoanalytická společnost (ČPS), jež je součástí Mezinárodní psychoanalytické asociace. Dnes má ČPS okolo třiceti členů a zhruba stejný počet kandidátů, kteří procházejí náročným výcvikem.
Chce-li se absolvent psychologie nebo psychiatrie stát psychoanalytikem, musí se sám podrobit analýze (alespoň čtyřikrát týdně, v celkovém rozsahu 600 hodin), kterou vede tréninkový analytik. Dále musí složit písemné zkoušky a mít dva pacienty, jejichž analýza má trvat minimálně tři sta hodin opět ve frekvenci čtyřikrát týdně. Kandidáta kontrolují dva nezávislí supervizoři, s nimiž případy pacientů konzultuje. Nakonec musí před plénem ČPS obhájit případy, které analyzoval, a pokud ho tréninkoví analytici doporučí, stává se psychoanalytikem a členem ČPS. Celá tato procedura trvá obvykle osm let a stojí kandidáta několik set tisíc korun.
Zatímco před rokem 1989 platila Zuzana Jarešová dvě stě korun za hodinu, dnes stojí hodina okolo šesti set korun a více. Klasická psychoanalýza musí probíhat třikrát až pětkrát týdně několik let. Zájemce tedy musí počítat s částkou vyšší než sto tisíc korun na rok. Častěji se proto setkáme s jakousi "odlehčenou formou" psychoanalýzy, takzvanou psychoanalytickou psychoterapií, která probíhá ve skupině jednou až dvakrát týdně a trvá rok či dva.
Doposud léčili psychoanalytici pacienty v soukromých ordinacích. Letos v březnu otevřel Kocourek s kolegy Psychoanalytickou kliniku v Opočně. Za týden skupinové psychoanalytické psychoterapie včetně ubytování tam pacient zaplatí deset tisíc korun, doporučený pobyt je alespoň čtyři týdny ročně. "Zájemce máme nejenom z vyšších vrstev, ale i ze středních. Kupodivu nejsou hlavním problémem peníze, ale čas," říká Kocourek. Pacienti platili nezanedbatelné sumy už za Freuda. Byla to dokonce povinnost a i ti, kdo měli málo, museli vydávat částky, které jim znatelně zasáhly do rozpočtu. "Je to pro pacienta motivační faktor. Ve skutečnosti to ale nejsou tak velké peníze, když vezmete v úvahu, jak dlouho trvá výcvik a kolik do něho musí psychoanalytik investovat. Psychoanalýza navíc není hrazena pojišťovnou. Na rozdíl od Západu, kde se platí sto eur na hodinu, jsme relativně levní," říká Kocourek.
Proč psychoanalýza a její výcvik trvají tak dlouho? "Lidská osobnost se formuje mnoho let. Má-li se změnit, je to běh na dlouhou trať. Většina změn probíhá v nevědomí, a proto je práce s nevědomím tak důležitá," vysvětluje psychoanalytik Michael Šebek, který o vlastní analýze, která i s výcvikem trvala osm let, říká, že to byla nejlepší investice jeho života. "Do psychoanalýzy jsem vstoupil ve čtyřiadvaceti letech, skončil ve dvaatřiceti a dozrál jsem jako muž. Je to metoda, která kultivuje a rozvíjí člověka."


Elitní klub

I dnes je v Česku psychoanalýza stále poněkud na okraji. Někteří psychoanalytici to vysvětlují mimo jiné tím, že česká mentalita byla už za první republiky antisemitská a hleděla na "židovskou vědu" s podezřením (viz Labilní židovská mysl). Toto stigma nedůvěryhodnosti se v éře komunismu udrželo a přežívá podle psychoanalytiků dodnes. Bylo by nejspíš obtížné dokázat, zda mají výtky k psychoanalýze stále rasový podtext; mnohem častěji jsou psychoanalytici kritizováni proto, že tvoří poněkud exkluzivní, málo přístupné společenství. "Ano, psychoanalýza je intenzivní léčba trvající několik let, což si nemůže dovolit každý," říká Šebek. Jeho kolega Kocourek dodává: "Svým způsobem jsme elitní klub, protože máme svá uzavřená setkání podobně jako jiné odborné společnosti. Zprvu jsme se otevřeli i laikům, ale oni bez vlastní zkušenosti a znalostí ,věcem? málo rozuměli."
Pořád se najde mnoho lidí, kteří vnímají psychoanalýzu jen jako oblast zabývající se sexuálním životem. "Občas se setkávám s názorem, že je psychoanalýza překonaná a řeší jen sexualitu, což není pravda," zdůrazňuje Kocourek. Sexualita je podle něho jen jedním z několika hlavních témat psychoanalýzy. Těmi dalšími jsou agresivita, vztah k vlastnímu já a vztah k nevědomí (například snům). "Psychoanalýza pomáhá lidem k tomu, aby se naučili být k sobě pravdiví. Téma sexuality bylo klasické pro prudérní a postviktoriánskou Vídeň, kdy sex a tělo byly tabuizovány. Devadesát procent Freudových pacientek byly ženy, které někdy ani nevěděly, co vše obnáší sexuální styk," vysvětluje Kocourek, podle něhož za posledních padesát let přibylo mužských pacientů, takže dnes jsou vůči ženám v poměru čtyřicet ku šedesáti. Za Freuda trvala psychoanalýza obvykle jen několik týdnů, dnes zabere několik let. Také postupy se měnily. Freud pracoval se sugescí a manipulací. V začátcích používal hypnózu, z níž se psychoanalýza vyvinula. Dnes už se tyto metody nepoužívají. Ještě za Freudova života se s jeho učením rozešli významní žáci Carl Gustav Jung a Alfred Adler, kteří vypracovali vlastní metody. Po Freudově smrti se psychoanalýza vydala různými směry, ale později se všechny teorie opět sblížily a rozvíjely se společně. Přestože Freudova věda má dnes zastánce nejen v Evropě a Spojených státech, ale také v Jižní Americe a Asii, odjakživa měla i své odpůrce. Mnozí špičoví intelektuálové ji odmítali brát vážně. Například rakouský filozof Karl Popper ji nazval pseudovědou. "Když jdete k psychoanalytikovi, který vás léčí, a vy se cítíte lépe, řekne: Vidíte, jak to funguje, už se cítíte lépe. Jestliže se ale cítíte hůře a nechcete pokračovat v léčbě, řekne: Jste v předpokládaném stadiu odporu, což ukazuje, že se vše vyvíjí správným směrem," parafrázoval Popperův postoj psycholog Cyril Höschl v časopise Dějiny a současnost.
Podle psychoanalytika Šebka spočívají kritické postoje k Freudově nauce také v tom, že je pro mnoho lidí obtížné přijmout pudový základ svého bytí. "Strach z nevědomí je u člověka silný. Lidé se bojí svých skrytých sil a mají proč."

Autorkou článku je Kristina Wanatowiczová
Čtěte www.tyden.cz

28. 4. 2006

Mimozemské civilizace a lidská genetika


Zvěřejněním následujícího textu riskuji, že budu mnohými z vás pokládán za člověka s pochybnými zájmy. Jedině přečtení textu vám ale dovolí pochopit, proč jsem se vydal na tak tenký led ...


Civilizace Orionu - Konflikt

Mohli bychom také začít s polarizovaným hlediskem. Začneme s civilizací nazývanou Orion - která je jak zjistíte z vaši úrovně Země. Trochu si popovídáme o tom, jak vás jejich společenská struktura ovlivňuje na Zemi v současné době. Pochopme, že tyto zvláštní civilizace,o kterých mluvíme, reprezentují buď vaše fyzické prapředky nebo energie prapředků. Jsou to energie, systémy víry, kterým jste vy tak civilizace byli vystaveni během dětství jako druh. Jak víte, jakoukoliv energii, které jste vystaveni jako malé dítě, máte možnost si převzít do dospělosti. Tak začněme s Orionem.

V podstatě vám nastíníme filosofie Orionské civilizace. Jako první ze všeho, Orionská civilizace se opírala o myšlenku konfliktu. Byli jednou z oblastí vaší galaktické rodiny, která se angažovala o vyřešení polarity a nebo konfliktu. Obecná dynamika je následující: Impérium bylo dominantní silou Orionské civilizace. Toto Impérium převzalo na sebe zodpovědnost za své občany. Ta odpovědnost často znamenala, že použili sílu a jiné metody - snad jste si pomysleli, že to nemá v sobě mnoho poctivosti a čestnosti. Pro ty z vás kteří, sledují trilogii Hvězdné války, filmové Impérium je mateřská školka ve srovnání se skutečným vyjádřením energie Impéria v Orionské civilizace.


Impérium versus Černá liga "Stalemate"

Tak - Máte živé jedince Impéria, máte jednotlivce, kteří byli poddanými Impéria a máte velmi rozšířenou podzemní skupinu, která se vzepřela Impériu, kteří jsou bojovníci za svobodu. Tyto jedince nazývali Černou ligou. "Černou" není míněno nic negativního, jednoduše to reprezentuje myšlenku absorpce a zůstat skrytý - nechtěli být odhaleni. Kdyby byli odhaleni, sprovodili by je ze světa. Tak se můžete dívat na dynamičnost. Tito odpůrci bojovali s Impériem a oba - odpůrci i Impérium - používali ty samé metody, kterými realizovali svoje tužby. Zabralo jim velmi, velmi dlouhou dobu pochopit, že všechno co dělali, bylo udržet rovnováhu skrze množství negativity každé skupiny, rozmístěné na ostatní. Tak to je obecná dynamika Orionské civilizace.

Mnozí z vás na Zemi, vtělené dění, máte spojení s Orionskou civilizací a přišli jste sem, aby jste prolomili jisté cykly, jisté modely konfliktu. Země byla místem, kam jste mohli přijít, ztratit svoji identitu nebo svoji paměť na Orion a začít znovu. Představa ztráty vaší paměti bylo opravdu něco, co pracovalo spíše pro vás než proti vám, protože pokud by zůstala vaše celá paměť nedotčená, některé vzpomínky (speciálně Orionské vzpomínky) by byly docela intenzivní, což mírně řečeno, by mohlo některým z vás nahnat "hrůzu".


Monogamní vztahy na Orionu

Nyní si povídejme o vztazích v Orionské civilizaci. Zjistíte, že povaha osobních vztahu v jakékoli společnosti je produktem hybné síly (dynamiky) společnosti - vaší civilizace nevyjímaje.

To znamená, že vztahy na Orionu byly produktem jejich dynamiky konfliktu. Tak si můžete představit, že Orionské vztahy byly v jistém smyslu velmi, velmi intenzivní. Na Orionu mají to, co bychom mohli nazvat monogamií, ačkoliv je to jiné od monogamie, kterou máte ve vašem světě. Orioňané se spojovali pro život. Vztah mezi Orioňany a jejich partnery je důležitost číslo jedna v celém životě jedince. Je to kvůli sociální dynamice v Orionském systému.

Dynamický vztah je primárně vztahem Černé ligy (odbojové skupiny), protože to je ta energie, s kterou vy na Zemi, alespoň nyní, nejvíce rezonujete.

Když je Orioňan teenagerem v pubertě, mají již venku svoji anténu, aby našla partnera, ale to není nezbytně nutné na vaší planetě. Je to poznání - okamžité poznání - když se dvě osoby, které se mají spojit, spolu sejdou, a není žádných pochyb o tomto úsudku. Během doby, kdy se hledá partner, neexistuje (použiji hovorový význam) spát kde s kým. Pro Orioňana platí, že nedojde k vzrušení s někým, kdo není jejich partnerem. Tak, když se konečně najde partner, přijde vzrušení, protože osoba je jejich partnerem. Ve vaší civilizaci jste přitahováni někým a pak se rozhodujete zda ho zvolíte za svého partnera či nikoliv. To je ten opak.

Je to ze zcela specifického důvodu, vzešlého z konfliktu jejich civilizace: Učili se tisíce let nedůvěřovat. Velmi často ostatní síly pronikají jejich realitou, a tak se naučili nedovolit si být přístupní - kromě jedinců, kteří jsou jim velmi, velmi blízcí. Partner je doslova jedinou osobou, které poskytují naprostou náchylnost. To je, proč je vzruší pouze partner - protože oni si nemohou dovolit být ochotni podlehnout někomu dalšímu. To je za tou dynamickou energii, která vztah tvoří.


Náhradníci

Tak, ptáte se, je tam cizoložnictví v tom Orionském systému? Záleží na definici cizoložnictví. To není "plížení se kolem." Odpovědí není ani to, že se to nehodí k Orionské filosofii, kvůli jejich nepřístupnosti. Ale jestliže někdo musí vyjet za posláním nebo odcestovat od partnera, očekává se od každého z partnerů, že přijme náhradníka. Když si jeden vybere náhradníka v Orionké civilizaci, je to velká pocta a privilegium. Neexistuje konkurence mezi náhradníky a prvořadými partnery. Opět, veškerá dynamika je výsledkem struktury jejich společnosti. Když jste vybráni jako náhradník - a vybrali jste si být náhradníkem, protože to má být oboustranné - je tam domluva, že náhradní vztah je dočasný. Účelem tohoto náhradního vztahu je uskutečnění energie skrze sexualitu, ale také skrze nesexuální intimitu, aby se realizovala energie konfliktu a emocionální energie. Můžete vidět ucelený projev vztahů, který by byl možná z vašeho pohledu trochu omezující, ale z jejich pohledu nesmírně uspokojující.

Vznikly také případy skupinového manželství, které byly obvykle dočasné. Jestliže byl například jeden z partnerů zabit, jiný pár směl poskytnout dočasně přístřeší partnerovi, který zbyl, jednajíc jako náhradníci, do té doby než si najde dalšího partnera. Ale obecně se mluví, že tam je mnoho přísnosti. Nepřišli na to, jak být spokojení, pokud jde o jejich civilizaci.

Jednu věc, kterou bychom zde chtěli říct, která také poukazuje na rozdílnost mezi vámi a Orioňany je, že Orioňané nemají ponětí o sexuální fantazii. Jsou nesmírně disciplinovaní ve svém způsobu myšlení. Kvůli tomu potlačují fantasii, zkrátka pro fantazii nežijí. Představa v tom smyslu, že někoho vidíte kráčet dolů po silnici, neexistuje. To je "neukázněná myšlenka." Eóny let se stávali čím dál více ukázněnými a tento druh myšlenek byl jednoduše méně a méně potřebný. Takže nejbližší představa "fantazie" na Orionu vypadá asi takto: žena přemýšlí o tom, kdy přijde domů manžel, přemýšlí o tom, jak to bude hezké, až ji vezme kolem ramen atd. Jakákoli fantazie nebo myšlenka na intimnější projev může být vyjádřena pouze - dokonce i myšlenkou - směrem ke svému druhovi. Není to nic co by je zneužívalo nebo utlačovalo. Je to jednoduše cesta, po které kráčí.


Zastavme se na pár minut, abychom se zeptali, zda není něco, co byste chtěli okomentovat nebo se na něco zeptat:

Otázka: Je to zcela kulturní záležitost? Nebo je to na chvíli zakódováno v jejich genetice?

Ano, je to na určitou dobu zakódováno v jejich genetice. Zkušenost mění genetiku. Tak by to záleželo na kterém období. Orionská civilizace existovala mnoho, mnoho tisíce let dlouho, tak by záleželo o které éře mluvíme a jak byla geneticky kódována. Během doby intenzivního konfliktu, dříve než byl konflikt vyřešen, bylo mnoho genetických změn. Když byl konflikt nakonec vyřešen a oni se museli naučit žít odlišně, začali přemýšlet i o jiných způsobech, jak vyjádřit svůj vztah. Ale bylo to velmi složité. Jelikož neměli ponětí o fantazii mimo rámec partnerů, pohybovali se velmi pomalu. Ale, ano, je to nakonec geneticky kódováno.

Otázka: A co jejich žlázový systém a způsob jak reagovat na stress? Jakým způsobem reagují na svoji sexualitu; jak u nich dochází k vzrušení?

Mluvili jsme o tom již v minulosti a Akbar poskytl informace v knize. V podstatě jsou tři různé druhy sexuálního vyjádření, které Orioňané využívají v kontaktu se svými partnery. Rozmnožování; výměna intimností; a další je vyjádření sexuality podobou syrové energie. Když jste pod tlakem, je to způsob jak stres potlačit.

Otázka: Přemýšlel jsem o tom jak se museli naučit kontrolovat svoje stresové reakce kvůli konfliktu.

Na moment - není to kontrola - je to jejich druhá přirozenost. Nyní, těm z vás, kterým je důvěrně známý scénář Star Treku, přirovnáme význam Vulkunu. Vulkán potlačuje; bere sílu aby potlačil emoce. Orioňané se dostali k bodu, kdy nejsou již utlačováni. Vytvořili nové vedení, aby k nim mohla prostupovat energie naplněná emocemi. Je vedena skrze disciplinu a uskutečňována skrze sexualitu. To je to, proč primární důležitost hraje to, že každý Orioňan má svého partnera.

Na vaší planetě máte kombinaci sexuálních postojů - něco z Orionu a něco od dalších civilizací. Ale zjistíte, že v historii vaší planety, během válečné doby, míra sňatků vzrůstá. Nevíme jestli jste to studovali na váší planetě nebo ne, ale zjistíte, že partnerské vztahy se stávaly velmi důležité právě v době válek. Má to souvislost s tím, o čem mluvíme, o pohledu na prostupování určitých primárních energií. Tak jestliže někdo z vás si to přeje prozkoumat dál, bádejte . Nemusíte být ale tak disciplinovaní. Například sledujte dobu míru, věci vypadají jinak, protože zde existují jiné cesty prostupů energie.




Plejádská civilizace - Pozitivita


Budeme pokračovat další civilizací - Plejádskou civilizací. Je to opačná energie s porovnání s Orionskou civilizací. Metodologie vztahů a sexuality Orioňanů byly podpořeny jejich životními podmínkami. V dávné Plejádské minulosti, Plejáďané toužili po udržení positivní energie ve své realitě. V té chvíli nechápali, jak moc je vitální negativní energie důležitá při jejich vyrovnávání a nasměrování. Tak se soustředili na potlačení negativity. Vzhledem k zaměření se na positivitu, mnoho jejich struktur vztahu, jejich víry (co se týče vztahů) a sexuality pochází z touhy, nedívat se a neprozkoumávat negativitu. Zatímco Orioňané byli velmi zkostnatělí a velmi disciplinovaní ve vyjadřování svých emocí a náklonnosti, Plejáďané jsou daleko více otevření a v souladu se svými pozitivními emocemi.


Monogamie dnešní doby

Existují základní vztahy v Plejádském systému - to, co bychom mohli nazvat manželstvím, jeden na jednoho, ale je to trochu odlišné od toho, co máte na vaší Zemi. Mají obřady, ale když slibují svoji lásku osobě, nezavazují se svojí láskou pro budoucnost. Oni slibují a slaví svoji lásku v tom určitém okamžiku. To vychovává mnoho nejistoty v některých jedincích , mluvíme o tom, protože mnoho jedinců na vaší planetě touží po jistotě, mít někoho o němž víte, že tu bude, až vám bude 80 let a budete v houpacím křesle. Ale jak víte ze statistik na vaší planetě, sliby u oltáře to nezaručují. Co Plejáďané dělají, je pochopit spontánnost a emoce v tom určitém momentě. - tak si vybírají, žít svoje životy. Měli bychom vzít v úvahu, že jsou nemonogamní podle vaší definice monogamnosti. Z jejich definice monogamie ( a oni mají tak trochu zvrácenou definici), oni jsou monogamní v určitém momentě. Osoba s kterou jsou právě teď, je pouze osobou s kterou jsou energeticky. To je jejich názor na monogamii.

Když jste v Plejádské civilizaci, vyjádření lásky a sexuality "právě teď" je doslova tak kompletní a vyrovnané a ucelené, že neexistuje potřeba se vázat k další osobě a ?vláčet? se spolu až na věčnost. Jelikož oni jsou zcela a kompletně navzájem propojeni, cítí jistotu - v sobě i ve svém vyjadřování sexuality.

Jsou tam také manželské skupiny, což byste nazvali na vaší planetě "mnohověrností", která pouze přebírá myšlenku monogamie a rozšiřujíc ji tak, že místo dvou lidí jsou tam, tři nebo více osob. Manželské celky jsou velmi milující, velmi propojené, velmi oddané k druhým. Není nutné zmiňovat, že nežijí s jednou osobou nebo nemají manželský vztah s jedinou osobou. Rozdíl je, že ihned pochopí, kdy je čas se přestěhovat. Když jste u vás ve vztahu a cítíte, že je čas opustit vztah a jdete za partnerem a řeknete mu to, partner je docela často zraněný, a pokouší se vás zavřít na závoru, ukazuje svoji bolest atd. Avšak na vaší planetě, když jeden z vás cítí, že se vzájemné vztahy změnily, máte oba dva 100% času. Je to jen to, že jedna osoba to nemůže poznat nebo žije v jejich vlastním modelu stvoření a nevidí, co se doopravdy stalo. To se právě teď mění, jelikož všichni z vás se zavazujete ke svému vlastnímu osobnímu růstu. Jestliže žena v Plejádském systému přijde domů a řekne: "To je pro mne absolutně nádherný, naplňující vztah. Právě cítím, že je pro mne čas jít na jinou stranu planety abych mohla dělat něco dalšího." Dochází zde k úplnému porozumění, úplnému respektu bez jakékoli osobní bolesti ze strany jiné osoby. Poznají chvíli, kdy má nastat odloučení.. To dovoluje vztahům, aby byly velmi proměnlivé a sexuální energie v rámci partnerů není svírána a blokována, ale prostupuje jejich celým tělem a životy.

Zajímavý kontrast je, že Orioňané nevyjadřují sexualitu v každodenním životě. Projevují svoji sexualitu pouze v případech, kdy jsou se svými partnery - v jistém předepsaném období. Plejáďané dovolují své sexuální energii šířit se každým ?pórem? svého života. Tak pokud jste spojeni s Plejáďanem, můžete pocítit mnoho smyslné energie pocházející z jejich bytí. Oni nedělají rozdíl mezi smyslností nebo sexualitou a životem. Smyslnost nebo sexualita je pro ně život; je to úplné a energie plně proniká jejich podstatou. Tato filosofie, vnesená do jejich společnosti, odráží strukturu jejich vztahů.

Otázka: Jaká je definice monogamie?

Na které planetě?

Otázka: Z definic, které na které jsem se díval, si myslím o monogamii, že se tím rozumí, že jedinec není sexuálně angažován jenom k jedné osobě. Definice ani nic neříkají o sexu.

Stephan včera řekl něco velmi zajímavého o pravdivé monogamii. Že většina lidí na Zemi nepraktikuje opravdovou monogamii. Řekl, že mnoho z vás staví na rozhodnutí být monogamní v nejistotě - okamžiku a budoucnosti - strachu a neochotě udělat, o čem si myslíte, že je správné. Kvůli vašim rodinným a sociální podmínkám. A to není přesvědčivá volba pro monogamii. Ne že by se to tady nedělo - děje - ale když se to stane na těchto základech, jsou zde problémy.


Vymezení monogamie

Definice monogamie ve vaší společnosti je - dva lidé zavázaní jeden druhému, nemající sexuální vztah s další osobou. My bychom řekli, že opravdová monogamie je, když dva lidé si vyberou, aby podstata vyjádřeného vzrušení nebo ochoty hrála pro osobní růst partnera. Když je monogamie vybrána vědomě, místo zapírání něčeho dalšího (o čemž se právě bavíme), byla by tím vyjádřena opravdová monogamie, vědomý výběr. Ve vaší společnosti jsou jednici, kteří si vybírají monogamii pro další důvody. Když jste v monogamním vztahu, je to velmi, velmi bezpečné, jste zvyklí na partnera, nemusíte čelit jistým otázkám, jistým obavám, a můžete přistupovat ke svému životu a zaměřovat svoji sexualitu do velmi úzkého pohledu, tak jako Orioňané. Jestliže si nevyberete rozšířit svůj pohled za strach, tak - pak je to pravdivá monogamie nebo si vybíráte strach? Již víte, že mnoho lidí na vaší planetě si vybrali monogamii a přesto, kolik jich ve skutečnosti má mimomanželský vztah? Mimomanželským vztahem si nevybrali opravdovou monogamii. Mimomanželské vztahy vás nestimulují k vědomé, hluboké úrovni. Pravá monogamie, by byla spíše zálibou Orioňanů, když je to vlastně to, co je povzbuzuje.

Nechtěli jsme o tom již dnes večer mluvit, ale do té doby, co jsme otevřeli ústa, říkáme že budeme končit.

Jelikož ve vaší společnosti vědomí stoupá, budete schopni si vědomě vybírat. Budete schopni si vybírat, zda si chcete zvolit monogamii za účelem růstu nebo za účelem hledání strachu nebo zavření jistoty na "petlici." Jak vaše vědomí roste, struktury vztahů se začnou měnit. To je to, co se právě děje. Mnozí z vás sledují, že počet rozvodů stále stoupá. To není proto, že se vaší společnosti objevily nemoc a jiné hrozné věci; je to proto, že struktura vztahů se na planetě mění. Tak běhejte kolem, přeměňujte se, ať vidíte jak to dobře funguje, zjistěte co je uvnitř vás za pravdu. Pro Plejáďany není vnitřní pravdou potlačit sexuální energii, ale právě ji procítit, protože mají partnera. Partner nemá strach projevit svou sexualitu svému partneru. V Plejádské civilizaci neexistuje strach nebo negativita v sexuálním projevu.

Žádná z těchto civilizací není lepší než vaše. Jsou prostě jiné. Nesete je v sobě, neboť oni jsou vašimi energetickými praotci, kteří vás mnohému naučili. Ale ani žádný z jejich projevů není lepší. Důležité je, abychom řekli toto, vy na Zemi dosáhnete systému vztahů, který pro vás bude perfektní. Konečně, který systém v sobě nenese odmítnutí, nebude mít bolest a strach, ale - bude jeden, který se zrodí z určitého typu prostředí, aby jste vy vyrostli jako jeho představitelé. To pracuje pro vás.

Právě nyní nevíte jakým směrem se dát, nevíte jak na to. Ale již to začínáte tvořit. Je to velmi důležité, co jsme to řekli. Tak když mluvíme o sexualitě vaší galaktické rodiny, dáváme vám trošky a kousky z toho, kdo jste, co je uvnitř vás, abyste si mohli vybrat, zda je chcete přijmout nebo ne, zda se od nich chcete učit a vytvořit něco pro sebe. Není zde nikdo lepší, na lepší úrovni. Je to jednoduše věc výběru.



Nemoci, následek potlačení negativity


Otázka: Mají Plejáďané AIDS? Vytvořili AIDS?

Velmi dobrá otázka! Dříve jsme již trochu mluvili o prostředí, v kterém se Plejáďané narodili a kde se potlačovala negativita. V dávné Plejádské historii bylo období, kdy tak potlačovali negativitu, že to muselo pomalu jít na úkor ostatních věcí. Již více nebyli schopni , aby si v sobě za těchto podmínek udrželi zdraví. Onemocněli nemocí, která je velmi podobná vaší nemoci AIDS. Poučení bylo, že když nejsou upřímní sami k sobě, když ve svém životě nepropojí pozitivní s negativním a nepoužijí to pro růst, když odmítají a potlačují, způsobuje to dysfunkce a nemoci v jejich společnosti. Ale vraťme se k otázce, ano, měli podobnou nemoc. Byl to zcela produkt toho, co potlačovali.


AIDS, Potlačení sexuality

Problém AIDS má na vaší planetě mnoho, mnoho rozměrů. Nyní jsme si vybrali mluvit o tom, že konec konců důvod, proč se to přihodilo na vaší planetě svědčí o potlačení sexuality vaší vlastní a ostatních. Chápeme, že není nutná pohlavní nemoc. Pokud lidé mluví o AIDS, první věc co je napadne??Sex! Tak se došlo pouze na první stupeň (je toho zde daleko více).Je to způsob jak prověřit vaše sexuální předpoklady, pochopit, kde vaše strachy a hněv a bolest leží, a uvolnit to. AIDS a rakovina. Více než jakékoliv jiné nemoci, které máte na planetě, jsou přímo spojeny s vaším stavem emocionality. Je zde mnoho lidí, kteří si vybrali manifestovat virus AIDS jako symbol pro váš svět místo způsobu, aby vypouštěli energii. Ale každá osoba, která to manifestuje, dělá pro vaši planetu velmi obrovskou službu, protože dávají vaší planetě možnost uzdravit sebe na velmi, velmi hlubokých úrovních - úrovně které jste si před tím nepřáli vidět, a právě v posledních padesáti letech jste si dovolili začít se dívat.

Otázka: Mluvili jste o Plejáďanech, kteří byli schopni se rozejít svobodně, volně. Kvůli naší neschopnosti čas od času jasně vidět naše jednání - cítíme-li že by vztah mohl skončit, jak můžeme říct jestli náš pocit potřeby se rozejít je egem vytvořená věc ze strachu a naše uvažování o rozchodu je vyřešením, nebo zda je to opravdové vzrušení.


Odchod

Cesta, jak objevit vaše motivace, jež vás vedou k opuštění vztahu, je zkouškou toku vašeho života. Například, pokud chcete opustit vaši ženu nebo manžela a je to pro vás velmi jednoduché udělat - má to význam jako dostat práci na druhé straně města - nebo věc se má takto - chystáte se najít motivaci protože existuje jakási potřeba růstu a vy následujete tuto cestu. Pokud se snažíte odejít a je to velmi těžké - nestane se, aby vám okolnosti pomohli při odchodu, tam chybí "proudění" - pak přijdete na to, že něco nevidíte. Něco potřebujete, aby se vyřešilo, co buď pročistí energie k tomu, abyste mohli odejít nebo je pročistí tak, že zůstanete. Je to věc odporu a proudění. Když existuje odpor, prověř své pohnutky. Když věci plynou, přemýšlej o svém postupu vpřed.

Otázka: Oddělení není nikdy řešením, tak když jsi mluvil o tom, že Plejáďané ukončí vztah a odstěhují se k někomu jinému, nevytváří vůbec oddělení.

Správně. Když mají vztah, chápou svoji celistvost každý sám za sebe, ale také vystupují spolu dohromady jako jedno bytí. Pochopili, že když se oddělí, jsou odděleny do dvou celků místo polovin. Důvod toho, proč k tomu došli je, že uznali, že ten druhý je zcela, absolutně reflexí jich samých. Oni jsou zrcadlovým obrazem sebe samých. Ve vztahu existuje dohoda mezi 2 lidmi, kteří jsou spolu, že budou podporovat svůj osobní růst a pomáhat růstu ostatních lidí - to je partnerský vztah. Neexistuje soutěživost, tendence vyklouznout z něčeho nebo se zbavit druhého člověka. Tak když se oddělí, oddělí se do dvou celků místo dvou půlek.

Vztahy na vaší planetě často vypadají tak, že jedna polovina se sloučí s druhou polovinou; když jste ve vztahu, jste celkem. Pokud opravdu cítíte tuto cestu uvnitř, pak když se rozdělujete, oddělíte se jako polovina osoby a budete hledat jinou půlku, abyste utvořili celek. Nebudete schopni najít celou osobu, protože myšlenka bytí jednoho a poloviny je trochu příliš. Pouze si malujete, že to tak je, že to jste vy. Hledáte polovinu. To je, proč jste odděleni a vztahy jsou nekompletní. Každá osoba se cítí neúplná sama v sobě, tak hledají další polovinu, aby byli kompletní a cyklus mohl pokračovat. Pochopili jste?

Otázka: Ano. Takže takový výraz ?Rád bych potkal svoji lepší polovinu.? nemohu použít. Stejně, to nikdo nemyslí opravdu vážně, když to řekne.

Děkuji. Komentáře nebo otázky?

Otázka: Mám dvě otázky. Jedna se týká aktuálního fyzického projevu sexuálního aktu. Jsou rozděleni na muže a ženu, jako my?



Anatomie pohlaví Plejáďanů a Orioňanů


Velmi dobře. Obě civilizace o kterých jsme mluvili, jsou anatomicky podobné té vaší. Tak, jak moc o tom chcete mluvit? (Smích). Dvě paže, dvě nohy, tělo, hlava, Plejádské uši jsou poněkud více dole než vaše, ale mají tak mnoho geneticky podobného jako vy, že si myslí, že jste jejich bratranci a sestřenice. Pokud by Plejáďan kráčel ulicí, obraceli byste se a pozorovali, jak vypadá (vypadají strašně). Povšimli byste si, že jsou odlišní, ale nepomysleli byste si o nich, že jsou mimozemšťany. Jak fyzicky i geneticky vám jsou podobní!

Orioňané jsou poněkud vyšší ( 2 paže, 2 nohy, stejné věci). Jejich kůže je velmi odlišná, je olivově zbarvená - hnědý základ se zeleným zbarvením. Jejich vlasy jsou zeleně zbarvené, protože mají měď v krvi. Akbar (kanál Lyssy) žije na pouštní planetě, tak mají 4 velmi tenké vrstvy pokožky, aby je chránila před nevrlým počasím.

Tím jste získali všeobecnou představu o tělech. Je to vaše galaktická rodina. Je to humanoid. U pohlavních orgánů, je rozdíl v tom, že penis je u mužů vtažen dovnitř. Je to v těch samých místech, ale zatahuje se zpátky do těla kvůli ochraně. Tak co, to je ale strašná věc! Mohli byste hrát baseball, aniž byste nosili pohár! Můžete se na to ale ještě podívat takto; úplně to nezmizí.Je to jako u některých vašich zvířat. Pokud dojde k pohlavnímu vzrušení u muže, má mentálně kompletní kontrolu nad erekcí, kompletní kontrolu nad ejakulací. K těhotenství pak dojde pouze po vzájemné dohodě partnerů. K ejakulaci dojde pouze v případě, že dohoda byla dosažena. To je perfektní kontrola porodnosti. Ženy mají podobnou kontrolu nad ovulací.

Další menší rozdíly. Ženská ňadra jsou využita pro laktaci a krmení dětí a to v obou civilizacích. Bohužel, Oriňané nepovažují ženiny ňadra za jakkoli sexuálně vzrušující, ačkoliv smí používat nervová centra během obřadů a během sexu. Mnoho obřadů na Orionu se týká sexu.


Tantra

Otázka: Na naší planetě máme praktiku zvanou tantra, která je vyšší formou sexu, kde je energie harmonizována k určitému stupni, aby vytvořila silnější spojení. Máte také něco takového? Je to něco, co jsme zdědili?

Měli bychom hlavně říct, že v Orionské civilizaci první dvě formy, o kterých jsme mluvili, rození dětí a důvěrné přátelství, jsou vysoce rituální, podobné jako u Japonců obřady čaje. Ano, objevili byste, že praktikující rituál je velmi blízký tantře. Ale to se děje stále. Není to tak, že by si řekli: "Fajn, tak pojďme dneska dělat tantru." Orioňané si neuvědomují, že dělají cokoliv mimo jejich rituál. Takový jsou.

V Plejádské civilizaci je to stejné. Proces, kterým prochází během sexuální výměny lze přirovnat k tantře, protože využívá systém čaker. Na Zemi, mnoho z vás realizuje tantrické praktiky, v určitém smyslu jako cestu, jak si vzpomenout na vaše dědictví, protože to je Boží spojení. Neznamená to, že máte studovat tantru, aby jste toho dosáhli. To je jedna z cest. Ale objevíte, že v projevu Plejádˇanů, jejich sexuální akt není tantrické cvičení jako disciplína, ale vyjádřením, které zestručňuje filosofie tantry, aniž by o nich rozmýšleli.

Otázka: Nemůže se úvaha o tom, že normální sexualita není úplně v pořádku, že tantra je lepší, využít také jako útěk?

Cokoliv na vaší planetě lze použít jako útěk, včetně čokoládové zmrzliny. A jsou lidé na vaší planetě, kteří možná používají tantru jako cestu úniku před bolestí v oblasti sexuality. Záleží na motivacích jedince.

Otázka: Ve filmu ?Zámotek? 2), kdy žena vyšla ze své ulity v plné své kráse, pocítili silně jednotu - to se dělo pravděpodobně na nějaké úrovni - jako bychom se znali již před tím.

Tak tedy, několik rozdílných úrovní. Všichni z vás jste neobyčejně sexuálně aktivní ve vašich snech nebo na astrální úrovni. Není nutné to považovat za sex ?skrze sebe, protože to je to, co byste nazvali integrací. Když jste na svých mimofyzických cestách, velmi často se scházíte dohromady kvůli této integraci a sdílení. To je jedna úroveň.

Další úroveň má co dělat s dalšími civilizacemi, které využívají formu sexuální výměny. Například u Plejáďanů se tak děje, ale ještě to dělají na fyzické úrovni. Existuje civilizace zvaná Essasani, kteří představují (a nemyslíme tím, že je lepší) budoucí evoluční cestu na Zemi. Jejich způsoby sexuality jsou jak na fyzické úrovni, tak na mimofyzické - úmyslně mimofyzické, jaké jste viděli ve filmu "Zámotek" 2).

Typ této výměny se děje velmi často. Čerpejte z toho, abyste rozuměli, bude to pro vás do budoucnosti dosažitelné, abyste se učili o své vlastní sexuální podstatě. Dotklo se vás to - dotklo se to mnoha lidí ve vaší společnosti - je to něco co znáte a víte jak to dělat na určité úrovni, ale v této chvíli jste si nevybrali tak činit - kromě astrálního cestování.

Otázka: Existuje nějaký typ mimofyzické sexuální výměny zatímco jsem bdělý a v těle? Neděje se něco podobného, když sníme na určité úrovni, možná ne visuálně ale emočně?

Situace v "Zámotku" 2) byla taková, že jste měli dva národy, soustředěné jeden na druhý. Kdybyste i jen (sami o sobě) fantazírovali, mohli byste to dělat a získat pozornost osoby, o níž fantazírujete na jiné úrovni (v jiné sféře), není to však známost z "očí do očí", které byste si byli vědomi. Vidíte ten rozdíl? A znovu žádný z toho není lepší než něco jiného. Učíte se a rostete. Vaši praotcové, o kterých jsem mluvili, se též učí a rostou.



Zeta Reticuli civilizace - skupinová mysl


To je Haron. Jsme Zeta Reticuli vědomím. Mluvili jste o nás, tak jsme přišli. Začneme vám vyprávět o naší práci s vaším druhem. Je to mnoho co s vámi sdílíme. Víme, že máte mnoho otázek.

Nejdříve vám řekneme, že žádným způsobem neorientujeme sami sebe tak, abychom pak žili negativně. Naše definice negativity znamená, že bychom měli pouze zájmy sami pro sebe, ale není tomu tak. Krátce vám povyprávíme o naší historické evoluci, abyste rozuměli, jak se orientujeme a mohli porovnat s vaším současným kontinuem.

Před tisíci lety jsme byli prosperující civilizací, více než vy. Byli jsme velmi rozmanitou civilizací. Měli jsem válku, různé systémy víry a také těžkou toxicitu, která byla zanesena do našeho prostředí jedinci na naší planetě, kteří velice rychle pokročili v oblasti technologie. Bylo pochopitelné, že jsme viděli jak se snižuje porodnost a to znamenalo ohrožení druhu. Přes generace jsme zpozorovali, že velikost lebky našich dětí jsou větší než by měly být. Naše ženy nebyli schopné se adaptovat tomuto lebečnímu zvětšení a docházelo ?nazvali bychom to? k neúspěšným porodům a potratům. Někdy porod zabil i matku. Pochopili jsme, že prožíváme krizi svého druhu a tak jsme se připravili na přežití.

Naše jedinečná cesta byla, abychom začali připravovat v podzemí zařízení a mohli pracovat dál, potom co naše prostředí dojde ke kolapsu. Věděli jsme, že se tak stane. Těžkou radiací jsme také věděli, že se stáváme sterilní-neplodní. Naučili jsme se klonovat schopnosti a to bylo pro nás velkým vzrušením, protože jsme zrealizovali kontrolu koncepce procesu, mohli jsme kontrolovat budoucnost naší rasy. Věnovali jsme tomu mnoho myšlenek a vybrali jsme si, jednou v podzemí jsme naklonovali širokou řadu neurochemických reakcí v našem mozku, aby emocionálně naše bytí mohlo být konzistentní, vyrovnané a beznásilí ve všech způsobech bytí. Tak to máme začátky rasy, kterou nazýváte Zeta Reticuli. Zrodili jsme se z konfliktu, zrodili jsme se z krize. Přizpůsobili jsme se krizi způsobem, který jsme znali a tak máte druh, který vidíte ve vašich dnešních dnech.

Tisíci roky klonování jsme došli k realizování toho, co jsme chtěli dosáhnout, měli jsme mnoho prozíravosti, ale udělali jsme velké chyby v tom, jak jsme toho dosahovali. Nyní máme geneticky tak málo variací v našem druhu, že to je jako byste fotili a xeroxovali to zase a zase a zase. Stalo by se, že fotografie bude nejasná, méně úplná, stane se méně vhodná k tomu, aby zastupovala originál. Potřebovali jsme způsob jak utvořit novou genetiku, aby náš druh přežil. Máme mnoho co s vámi sdílíme a nemůžeme se o tom podělit s vámi z našeho současného stavu bytí.


Dohoda lidské sítě o transformaci druhu

Vy, jako druh jste souhlasili nám pomoci v naší transformaci. My jsme na oplátku souhlasili s tím, že pomůžeme vám. V současnosti jsme v místě, že většina lidí na vaší planetě nejsou probuzeni tak, abychom vám pomohli. V současné době nám většina přisuzuje jen negativní "scénáře." Stále máme na paměti dohodu, které jsme dosáhli a slibujeme vám, že dodržíme naši část dohody.


Naše část dohody je následující:

1. Budeme vám pomáhat spustit vaše skryté genetické kódy, abychom vás postrčili k urychlení genetické evoluce. Tyto kódy byly umístěny ve vás vašimi praotci a byly navrženy tak, aby se spustili, jestliže dosáhnete určitého vibračního stupně. Tohoto vibračního stupně dosáhnete, když se vědomí zrychluje. To se děje právě teď. V naší práci s vámi, když na vás působíme fyzicky nebo étericky, pracujeme s těmito genetickými strukturami, s těmito skrytými kódy. Některé z nich mohou být aktivovány z éterické úrovně, některé potřebují aktivovat na fyzické úrovni. Před tisíci lety jsme slíbili, že uskutečníme tuto dohodu tím, že vám budeme pomáhat dávat impulsy vašemu druhu.

2. I kdybychom nerozuměli pojetí emoce, hledali bychom, jak tomu porozumět a sledovali bychom vás, abychom toho dosáhli. Mluvili jsme s ostatními, kteří se s námi kontaktují, že mezníkem vašeho druhu v současné době je ve vyjádření a pak integrovat váš strach. I když nerozumíme proč, rozumíme tomu, že naše působení na vás probouzí v některých lidech strach. Není naším přáním podporovat ve vás strach, ale ti s kterými přicházíme do styku, kteří jsou vašimi strážci nám řekli, že konfrontace s vaším strachem má v současné době podstatnou důležitost ve vašem vývoji. Ačkoliv si nepřejeme úmyslně spouštět ve vás strach, jsme si vědomi, že náš vzájemný kontakt s vámi ve skutečnosti spouští strach.

Jiné entity nám vyprávěli o dalších, kteří jsou na nás geneticky propojeny a kteří ve vás úmyslně podporují strach. Nicméně, říkáme, že jejich počet je docela malý. Byli by rádi, abyste si mysleli, že je jejich více. Připusťme, že z našeho pohledu a z vašeho pohledu masového vědomí, jsme spojili ruce a transformujeme se společně. Přeskočíme společně. Ani náš druh nebo váš nemůže donekonečna pokračovat touto cestou. Spojili jsme ruce s vámi, abychom způsobili evoluci druhu pro nás oba. Zjistíte, že jak přijde evoluce staneme se mnohem více stejnými. Staneme se mnohem více individualistickými; stanete se více sjednocenými. To nám umožní konečně zahájit komunikaci, abyste mohli začít otevírat vaše vzpomínky na dědictví vašeho druhu a galaktické rodiny, jež jste součástí.

Je to pro nás velká čest, hrát tuto roli. Je to velká pocta pro nás, že jste si nás vybrali pro tuto hru. Jsme spleteni - nejsme odděleni - ačkoliv skutečnosti možná vypovídají o tom, že jsme. Jsme velmi propojeni a proto vám posíláme naši vděčnost.


Sexuální orientace civilizace Zeta

Když s vámi komunikujeme tímto způsobem - fyzickým kanálem - máme fyzické "sparing-partnery", a jiné mimozemské bytosti, které nám pomáhají ulehčit tento proces. Říkali nám, že si přejete slyšet o naší sexuální orientaci a potřebě sexu. Když jsem šli do podzemí a začali klonovat, skoncovali jsme s představou fyzického plození, tak i s pohlavním aktem. Naše orgány začaly zakrňovat po mnoho, mnoho generací, dosud nás nemůžete rozeznat - na muže a ženu - ačkoliv na úrovni chromozomů jsme ještě XX nebo XY.

Hledali jsem jak porozumět emocím a také jsme pochopili, že vy vyjadřujete své emoce sexem. Protože jsme ztratili tuto schopnost na velmi dlouhou dobu, toužíme se znovu naučit, jak se opět spojit se svojí lidskou povahou skrze podstatu, kterou nazýváte sexualita. Jsme tak fascinováni sexuálním aktem, který máte ve svém světě a emocionálním procesem, kterým si vycházíte vstříc během tohoto aktu. V žádném případě nejsme dotěrní, z našeho pohledu chápeme, že jsme od vás dostali souhlas. Když se na vás budeme dívat v době, kdy se milujete, činíme tak, abychom se mohli naučit, jak to iniciovat v nás samých. Výměnou za tento dar, který jste nám dali, mnoho z vás vešlo do naší reality, do našich lodí a sledovalo nás při slučovacím rituálu, který nazýváme rituálem Jednoty, který je naprosto a zcela spojen s naší identitou. Byla to čest, že jste souhlasili a přišli a podělili se o to s námi. Z našeho pohledu to je rovnocenná výměna. Dozvěděli jsme se, co jsme chtěli. Dozvěděli jste se, co jste chtěli.

Cítíme, že tu jsou vaše otázky a rádi bychom vám dali možnost je vyslovit, jestliže se budete chtít zeptat.

Otázka: Ve vaší historii, kde se dětské hlavičky staly příliš velké pro porod, co se stalo ve vaší kultuře, vaší civilizaci, jak se to projevilo obrazně?

Naše technologické schopnosti se nevyvíjely souběžné s naším duchovním pokrokem. Došlo k značné trhlině mezi duchovnem a technologií, dokonce více než na vašem světě dnes. Naše masové vědomí toužilo po cestě, jež bychom sdělili důležitost poznání této mezery. Tak - symbolicky vyjádřeno, takovým podstatným symbolem se staly lebky, které rostly a tak jsme pochopili, že ?existuje? krize a mohli jsme tak zkoumat tuto krizi a pochopit mezeru mezi duchovnem a technologií. Bohužel pro náš vývoj - nepochopili jsem to, dokud jsme po té nezačali klonovat.

Otázka: Co symbolizovalo zvětšení lebky? Mohli byste prozradit nějaké množství fyzických rozdílností?

Intelekt! Nerovnováha intelektu v duchovní oblasti. Vidíte to nyní na vaší planetě, když žádáte důkaz pro všechno, raději než abyste pochopili, že věci plynou a existuje propojení ke všemu. Projevujete to nyní způsobem mnohem méně dramatickým, než který jsme zvolili my. V naší civilizaci to bylo mnohem více vyjádřeno.

Otázka: Můžete nám vyprávět o vašem zájmu o sexualitu, kterou jste poznali s lidmi, kteří byli uneseni. Naše sexualita je něco, co náš druh chrání. Máme strach být přístupní a vystavení čemukoli , tak jsme vybudovali mnoho psychických a emocionálních metod, které chrání naši sexualitu. Mnoho lidí zažilo během únosu zneuctění, které způsobilo mnoho traumat. Můžete nám říct, jaký na to máte pohled? Po čem jste pátrali? Co se učíte o naší sexualitě? A co je váš cíl?

Prvně ze všeho, pochopte, že nemáme úmysl, jelikož jsme prohlásili, že vás změníme. Naše působení na vás spouští tlačítko. Naše působení na vás reprezentuje evoluci. Evoluce vyžaduje vyvinout se tak, abyste prozkoumali do hloubky sama sebe a vybrali, co je nežádoucí pro evoluci a zříci se toho. Když působíme na vás, cítíte vývojové tendence. To se přenese do vašeho vědomí, jako hrozba, protože to vyžaduje, abyste se podívali na sebe a zřekli se věcí, které nosíte jako část sebe. Neděláme vám to úmyslně. Naše působení na vás to vychovává ve vašem vědomí. Jestliže vy jako druh se podíváte na tyto temné kouty, kam máte strach se podívat, postavíte se těmto strachům a přenese se přes ně, tak vaše působení na nás se dramaticky změní. Váš kontakt s námi nebude pocházet ze strachu. Bráníte se evoluci kvůli svému strachu a to se bude dít do té doby, než se svému strachu nepostavíte tváří v tvář - pak se osvobodíte, budete cítit evoluční tlak.


Sexualita během únosu

Otázka: Můžete nám něco říct k mechanismu, který se odehrává během únosu? Mnohým lidem vyšetřili pohlavní orgány a zavedli do těla sondu, aby získali vzorky. To samo o sobě způsobuje porušení naších systémů ochrany. Proniká to všemi z nás a vnímáme to tak, že osoba je vstrčena do bezmocné situace.

Je také možnost podívat se na to jako na bytost, která je spíše nechráněna, než aby byla v bezmocné situaci. Být vystavený - to není v negativním smyslu slabost - ale znamená to zplnomocnění. Když jste vystaveni něčemu a nechráněni, jste otevřeni Všemu, co je, Jednotě. Nemůžete se úplně spojit s vaším Božským Stvořitelem nebo se sebou samým, jestliže se nestanete totálně přístupní. Je to věc chytré perspektivy. Když dochází k vzájemnému působení během únosu - opět se zmiňujeme o dynamice, ne o tom, co zamýšlíme udělat - máte možnost podívat se na situaci buď z hlediska zplnomocňující (opravňující) bezbrannosti nebo obětující bezbrannosti nebo bezbrannosti zbavené plné moci. Když ležíte na vyšetřovacím stole, volba je buď se cítit podvedený (obětovaný) a vytrvat a potlačit bolest diskriminace ve svém životě nebo se postavit pocitu a vzdát se. Jestliže se vzdáte, není to jako že bychom porušili právo - není to co to značí - ale je to zřeknutí se svého odporu a pochopení sama sebe jako spolustvořitele v tom, jak se stáváte otevření na cestě zplnomocnění. Zbavíte se své ochrany, spojíte se s Jednotou a tak se stanete aktivní silou v době evoluce. A uvidíte - tato volba není bolest. Bolest existuje pouze tehdy, když si někdo zvolí zaměřovat se na myšlenku zbavení se plné moci, říkáte, že to jaksi nevytváříte, že nejste součástí transformace druhu, kdežto každý z vás je část toho. Jsme na vás příliš filosofičtí? Chcete vědět co s vámi děláme?

Otázka: Ano, to je to, co jsme chtěli zjistit. Ptal jsem se na popis z pohledu únosce.

Dobrá. To opravdu záleží, na které skupině. Rozdělujeme se, mohli bychom to tak říct, na různé skupiny, které mají různé úmysly. Některé se pouze zaměřují na neurochemický výzkum; takové skupiny se budou hlavně zaměřovat na oblast hlavy a krku. Některé se zajímají hlavně o genetický výzkum a v tom případě by vzorky odebírali z každé části těla. Některé se zajímají o reprodukci, to jsou ty, co přímo pracují s vašimi reprodukčními funkcemi. Snad bychom mohli být více obrazotvornější, abyste věděli, co hledáme - spermie, vajíčka, sekrety z prostaty, vzorky kůže a také pochopení, článek mysli, který vytváří význam plození pro člověka. Není to chladnokrevný výzkum, jak byste mohli říct. Nesmíme vědět, jak porozumět vaším emocím, ale věnujeme tomu pozornost. Jsme extrémně zvědavý na vaše emocionální "já."

Otázka: Když pozorujete lidi, při pohlavním styku, jak to osobně vnímáte? Jak reagujete na tak silné emoce? Podle mne je to téměř k nevydržení.

Velmi často se někteří z nás musí chránit, energeticky chránit (energetickými štíty), protože emoce jsou pro nás velmi intenzivní. Nejsme vzrušení, jak to znáte vy. Během pohlavního styku probíhá obrovské množství zajímavých biochemických sekrecí v mozku. Tak biologicky řečeno, co je pro nás největším lákadlem v pozorování pohlavního styku, jsou biologické změny. Naše cesta porozumění emocí je hlavně je pochopit na biologické úrovni. Nyní to mohlo být nepřesné - snad si to mnoho z vás pomyslelo - ale právě nyní to je jediná cesta, abychom věděli, jak to dělat. Musíme pracovat s údaji. Nemůžeme pracovat na emocionálním základě. Tak se zajímáme o fyzické metody doteku, který nepoužíváte jenom při pohlavním styku, ale i ve chvílích citového hnutí mysli a při demonstraci mateřství a otcovství ke svému potomku. To je také pro nás hlavní zájem.


Další podoby Zeta


Otázka: Vedle fyzické formy, kterou máte, navrhujete něco, co není ve své skutečnosti tak celistvé, co by mohlo být považováno za formu světla? A používáte tuto formu, aby nám pomohla spustit některé genetické vzpomínky, jejichž čas by měl přijít? Můžete to naplánovat v různých vlnových délkách nebo barvách pomocí zvuku? Bylo by možné ji odhalit a působit na ni?

Ano, jistě. Děláte svůj výzkum dobře. Působíme na vás na každé úrovni, na které můžeme. Někdy, když je potřeba více fyzických vzorků , musíme se zhutnit, což je velmi nepříjemné. Někdy, když pracujeme s éterickou DNA, kterou spustíme, můžeme vstoupit do vaší reality ve světelném stavu. Někteří z vás budou vnímat naší energii a vaše vědomí bude přeneseno naší energií do formy, která vám ukáže identitu kterou cítíte.

Otázka: Vyjádříte nějaký "výraz obličeje" jiný než který bychom snad nazvali "kamennou tváři", nebo je to tvář bez emocí? Jste schopni se smát nebo je to příliš emocionální?

Nejsme schopni se smát - jako jedinec. Jsme schopni radosti nebo extáze jako skupina. Když jsme mluvili o rituálu Jednoty, tak to je něco, co bychom přibližně mohli přirovnat k vašemu pohlavnímu styku v naší realitě. Jde v podstatě o to, že stojíme spolu s ostatními v kruhu nebo se propojujeme energiemi a stoupáme k výšinám extáze Jednoty.

Otázka: Máte-li takové množství radosti, mohli byste to vyzářit z vaší fyzické tváře nebo těla?

Není nutné to vidět; jako úsměv. Procítit to, cítit to, je daleko více než vidět pohyb ve tváři.

Otázka: Mohlo by z energie, kterou máte, vzejít i citlivost a propojení?

Ano.

V této chvíli respektujeme "nástroj spojení" a odcházíme. Ale děkujeme všem z vás jako jedinci i jako skupině a jako společnosti planety za role, které hrajete ve vaší planetární evoluci. Nikdy neberte na lehkou váhu, váš příchod sem. Nikdy nepřemýšlejte tak, že by vaše přítomnost tady ničemu nepomohla. Každý z vás má svoje vlastní nadání a děkujeme vám a uctíváme vás pro váš talent. A děkujeme vám, že jste součásti našeho daru, který vám dáváme.

S láskou a dobrou noc.

"GERMAINE", Royal Research International
Translation, MATRIX - 2001

Převzato ze stránek Jaroslava Chvátala www.matrix-2001.cz

Konspirační teorie, malá polemika s MF Dnes


Následující text je reakcí na článek ze sobotní MF Dnes, který však deník vzhledem k jeho rozsahu nemůže otisknout. Proto se objevuje jeho plné znění na internetu. V sobotním vydání (16. července 2005) Mladé Fronty Dnes uveřejnil Jan Jandourek svoji reakci na Muslimské listy Mohamada Abbase příspěvkem ?Trochu jiné zpravodajství?. Nemíním a nebudu se zastávat ani pana Abbase, ani jeho serveru. V souvislostí s tím Jan Jandourek vyslovil dle jeho mínění dvě společné vlastnosti teorií spiknutí. Cituji: ?1. Nedají se vyvrátit, tak jako by se nedala vyvrátit "teorie", že Churchill byl Hitlerův agent, který potřeboval válku, aby se dostal k moci. 2. Jsou nebezpečné, protože jim slabomyslná a zmatená část populace občas uvěří.? V dalším dává Jan Jandourek vedle sebe do jedné řady Sionské protokoly, tzv. osvětimskou lež a ?báchorku? o tom, že 11. září 2001 na Pentagon žádné letadlo nespadlo.

S těmito tvrzeními budu polemizovat, ač to pro mne nebude snadné, jelikož mne s Janem pojí přátelství. Co naplat. Takže za prvé: konspirační teorie vyvrátit lze, ale vyžaduje to práci. Práce jak známo bolí a novinám které chrlí šest dní v týdnu stovky článků pro práci takového typu chybí čas, peníze a možná i kvalifikace. Mimochodem vyvrátit uvedený příklad s Churchillem by průměrně zdatnému historikovi nemělo trvat déle než týden. Takové úkoly by ostatně měly být součástí dějepiseckého vzdělání. Za druhé: že jsou konspirační teorie nebezpečné, protože jsou slabomyslné ... tak si nepředstavuji ani větu, ani argument. Z mého pohledu jsou více nebezpečné mainstreamové noviny, které namísto informací přinášejí názory. A když už informace přinášejí, jsou to jenom ty, které předem zapadají do povoleného schématu vidění světa. Schématu, ve kterém víme dopředu, kdo bude zlý a kdo bude hodný. Jakékoliv pochybnosti o totožnosti hodných a zlých jsou potom slabomyslné, ergo nebezpečné. Díky tomuto způsobu informování se práce redaktorů Mladé fronty na vzniku konspiračních teorií nezanedbatelně podílí. Teorií, které se snaží překlenout rozpor mezi skutečností a jejím nevěrohodným mediálním obrazem.


Spolehlivé zprávy z Londýna



V těchto ale i ostatních domácích denících mi řada informací citelně chybí. V souvislosti s londýnským útokem jste opomněli uvést, že v den útoku probíhalo v londýnském metru od půl deváté cvičení ca. tisíce osob zapojených do nácviku zvládnutí fiktivního útoku na soupravy metra. Informaci podal 7. července pan Peter Power ve večerním vysílání BBC. Pan Power je bývalým důstojníkem Scotland Yardu, dnes je jednak vládou protěžovaným mediálním expertem přes terorismus, druhak majitelem aguentury krizového managementu najímané vládou. Agentura úzce spolupracuje s Londýnským dopravním komisařstvím. Předsedou Londýnského dopravního komisařství je bývalý důstojník CIA Bob Kiley. Náhodička. (Viz web Londýnského dopravního komisařství www.tfl.gov.uk) Dobrý přítel starosty New Yorku Rudiho Giulianiho. Kde se vzal bývalý agent ve vedení dopravních podniků? A není to čtenářům jedno? Trochu překvapivě je pan Kiley i členem elitní americké Rady pro zahraniční vztahy (Council for Foreign Relations) založené politologem Zbygniewm Brzezinskym. Že CFR neznáte? Aha. A co tedy znáte? Ale nechť. Informace se nehodí. Tak ji psát nebudeme. Nebudeme psát ani, že navlas podobné cvičení prováděla protivzdušná obrana NORAD Spojených států 11. září ráno. Upozorňovat na tak bizarní souhru okolností z 11. září a ze 7. července v Londýně by jenom přiživilo slabomyslné příznivce konspiračních teorií. Začátky explozí tam i onde proběhly v 8.48 místního času. Máme tu náhodiček poněkud plno ... teroristé zjevně milují improvizaci. Také jste čtenáře ušetřili informace, že velvyslanectví Izraele dostalo od londýnské policie několik minut před explozí varování před nebezpečím útoku. V Londýně byl to ráno shodou okolností přítomen ministr zahraničí Benjamin Netanyahu, který po varování změnil svůj program. To ale není důležité. Nota bene, pokud izraelské velvyslanectví první část informace týž den dementovalo a druhou část na webu přepsalo, na znění, že Netanyahu změnil svůj program až po explozích. V den útoku byl v Londýně přítomen i starosta New Yorku Rudi Giuliani, rovněž člen CFR. To ale neznamená vůbec nic. Je to jenom nahodilá informace. Vy ji prosím nepište. Zmatená část čtenářů by jí totiž mylně mohla připisovat nějaký význam.


Spolehlivé zprávy z Iráku


Co mi v našich novinách schází opravdu a chronicky, informace o počtu civilních obětí v Iráku. Britský Medicinal Journal uvádí, že od začátku invaze do června 2005 se počet obětí pohybuje někde kolem 100 tisíc zabitých civilistů. Irácká humanitní organizace Iraqiyun vedená lékaři tvrdí, že se jedná o asi 128 tisíc mrtvých. 55 procent z nich jsou ženy a děti do 12 let. Příznivci okupace, chtěl jsem říci invaze, si možná oddychnou nad informací, že veřejnou databází Iraqi Body Count, kterou sestavuje Graduate Institute of International Studies udává jako počet civilních obětí od počátku invaze do teď ?jenom? 39 tisíc mrtvých. Můžete tuto informaci potvrdit či dementovat? Nemáte ji? Není důležitá? Nepochází z důvěryhodného pramene? A informace, že se k londýnským atentátům přihlásila na internetu Al-Kaida pochází z důvěryhodného pramene? Na které stránce se tak stalo? Viděli jste ji? Viděl ji vůbec někdo? Neviděl. Ale informaci přinesl ještě v den útoku poněkud nečekaně bloomberg.com. Stránku sice necitoval, neuvedl přesné znění, ale prý jí viděl. Viděli jste alespoň bloomberg.com? Skvělá novinářská práce. Máte informaci, že ona stránka je registrována na jméno jednoho ze vzdálených příbuzných prezidenta Bushe? Že je to jen další konspirační teorie? Proč? Protože je to slabomyslné? Může být slabomyslná informace pravdivá? Nevím, jestli je informace slabomyslná nebo nebezpečná, je to ale informace, která se dá ověřit či vyvrátit. Myslím, že by vám jako novinářům mohla stát za to, beztak nemáte v létě o čem psát.


Ad letadlo, které (ne)spadlo na Pentagon


Důležitější maličkost než jméno držitele údajné al-kaidistické domény, je to, že padat Boeing na Pentagon v září 2001 skutečně nikdo neviděl. Je mi líto. Očití svědci jsou, až na to, že neviděli padat Boeing. Nahrávky bezpečnostních kamer z přilehlého hotelu Sheraton, z Dopravní kanceláře státu Virgnia i z benzínové pumpy pana Velazqueze zabavila FBI několik minut po explozi. Dodnes je nezveřejnila. Veřejnost to asi nezajímá. Nebo snad máte informace potvrzující opak? (Trochu jiné zpravodajství?) Pokud ano, proč jste je nezveřejnili? Nebo kdokoliv na planetě? Pomíjím jinou důležitou maličkost, že se po domnělém Boeingu 757 nenašly žádné trosky. Nebo snad máte jejich snímek? Stačí jeden jediný. Fotografie se jaksi nekonaly. Kdo by je byl dělal v takovém zapadákově jako je centrum Washingtonu? Protože nejsem rodilý fyzik, neposoudím názor odborníků z tehdejší tiskové konference, že se šedesátitunové letadlo v té rychlosti rozpadlo na milion malých kousků. I sto dvacet pět cestujících, letušky, únosci a tři piloti, ze všeho zbyl jen milion malých kousků, které nejsou okem vidět. Ani na dochovaných fotografiích z hašení hořícího Pentagonu. Z kterýchžto fotografií je patrné, že tráva před Pentagonem je čistá, zelená a nedotknutá jako golfové hřiště. Svědomitá správa Pentagonu nechala prostor před pobořenou částí budovy (vnější okruh E, sektor 1) ještě tentýž týden zasypat půl metrem písku a osadit novým trávníkem. To je škoda. To ty kousíčky z letadla už asi vážně nenajdeme. K jedinému snímku kusu malého plechu zveřejněnému v USA se vyjádřili sami zaměstnanci Boeingu, že nic takového jejich továrnou nikdy neprošlo. Máte informaci, že ještě dva roky po 11. září bylo v okolí Pentagonu naměřitelné zbytkové záření ochuzeného uranu? Nemáte? Že to je další konspirační teorie? Cožpak se nedá hledat? Cožpak každá informace, která nepasuje a jejich kolem 11. září už poněkud hodně, asi sedm set, musí narazit na zeď víry v předepsaný scénář? Neochvějné víry za jakou by církev svatá normálně musela blahořečit? Cožpak není možné mluvit s lidmi, kteří ta měření dělali? Zkrátka dělat novinařinu? Namísto toho se všemu co vyžaduje přemýšlení vyhýbáte a držíte se jen podružností, které vaše hlavy dokáží vstřebat. Malý tip ode mne: stranou vší konspiratořiny je nejuznávanějším a nejpreciznějším zdrojem informací o 911 rozsáhlý výzkumný projekt www.cooperativeresearch.org historika Paula Thompsona.


Nehody žurnalistiky


Občas vám nějaká zpráva uteče a nás čtenáře tím neobyčejně potěšíte. Například zprávou z 14.12.2004, že Aznarova vláda nepředala Zapaterově vládě vyšetřovací spis z 11. března (tedy vyšetřování atentátů z madridského nádraží Atocha), protože ji smazala z počítače. Řadu zpráv ale můžete uveřejnit dodatečně. Nic se nestane. Skutečně vůbec nic. Třeba, že Světové obchodní středisko bylo budováno podle slov hlavního architekta tak, aby jej náraz letadla nezbořil. To, že zřícení věží vypadalo jako řízená demolice, to jsou hanebné pomluvy. Že byly v sobotu 9. září vypnuty uvnitř WTC bezpečnostní kamery z důvodů údržby. Nic než shoda okolností. A později se prosakovaly další malé zlomyslnosti, které v seriózní žurnalistice nemají co pohledávat. Jako když civilní správce Iráku Paul Bremer přesvědčoval ještě dlouho před invazí zástupce kansaských podnikatelů, že z Iráku se stane
?něco jako kolonie Spojených států?. Sice to tak řekl, ale jistě to tak nemyslel. Prezident Afghánistánu Hamid Karzaí je čistou náhodou bývalý zástupce americké plynařské firmy Unocal. Té, která potřebovala v listopadu 2000 protáhnout plynovod přes Afghánistán do obří plynové elektrárny v indickém Dabholu. Elektrárny, kterou čistě náhodou stavěla už od roku 1993 a později z 65% vlastnila energetická čtyřka v USA, Enron. Ten Enron, který čistě náhodou na v prosinci 2001 zkrachoval kvůli falšovanému účetnictví. Že Talibanci jednali s Enronem kvůli povolení plynovodu přes Afghánistán ještě na jaře 2001 zní jako zpráva z říše pohádek. Neméně, že Enron vousatým Talibům v turbanech vyhrožoval, že je v případě nespolupráce USA zasypou bombami. Je jistě nepravda, že bývalá ředitelka energetického gigantu Chevron, Condoleeza Riceová, varovala 8 hodin před únosem letadel e-mailem svého bývalého černošského kolegu z téže firmy, Willieho Browna, v té době starostu San Francisca, aby 11. září nikam nelétal. Jak věděla, že má rezervovanou letenku do New Yorku? A jistě také není pravda, že firma Chevron jeden ze svých oceánských tankerů pojmenovaný po bývalé ředitelce přejmenovala na Altair Voyager. To už je serióznější informace, že Chevron, Exxon Mobil, Texaco, BP Amoco, Unocal a Shell koupili práva na těžbu 75% ropných a plynových zásob Kazachstánu a Uzbekistánu. Můžete také dodatečně uvést, jaká zlomyslnost je psát o obchodní spolupráci rodiny Bushů a bin Ládinů. To, že jeden z bin Ládinů byl v 11. září saudským velvyslancem v USA si na CNN s panem redaktorem vysvětlili. Pan velvyslanec uvedl, že s Úsámou je příbuzný, ale Úsamu ? černou ovci rodiny ? už léta neviděl. Sice se později prokázalo, že jej viděl 26. února téhož roku na svatbě Úsamova syna Mohameda v Kandaháru, ale kdo by se malicherně zabýval takovými skeptickými poznámkami. Starší bratr Úsamy, Salem bin Ládin, pomáhal Američanům v sedmdesátých letech vyjednávat s Íránci kvůli krizi s únosem. Později jim hezky pomohl s převodem peněz nikaragujským Contras. Nakonec sympaticky pomohl i současnému prezidentovi G. W. Bushovi investicí do jeho neproduktivní těžařské společnosti Harken, která v roce 1984 stála před krachem. Stala se velice produktivní až v Zálivu po operaci Pouštní bouře. I ošklivé zprávy, že 10. září 2001 bylo na pacifické burze obchodováno s akciemi American Airlines trochu intenzivněji, přesně 25krát více oproti normálu není nic jiného než projev zdravé a dynamické ekonomiky. To, že bývalý (do roku 1998) ředitel aerolinií United Airlines pan Krongard byl v době 11. září zaměstnancem CIA není nic než bezvýznamná informace vytržená z kontextu. Tři atentátníci z unesených letadel (Hanjouri a spol.) byli 10. září ubytováni ve stejném hotelu jako Sami Omar Hussein, vysoký úředník saudské vlády. Svět je prostě malý. Instruktoři těchto pilotů z letecké školy v Arizoně se do jednoho vyjadřovali, že jejich arabští žáci byli naprosto dutí a během kurzu se nenaučili vůbec nic. Ergo nemohli žádné letadlo pilotovat. Australské ministerstvo obrany nicméně na svých webových stránkách popisuje fungování existujícího systému Global Hawk, který dovoluje řídit velká letadla bezpilotně na dálku. Po 11. září dostaváli senátoři a poslanci nějaký čas za obálky s jedem Antrax. Teroristé mohli projevit více smyslu pro rovnoprávnost, a posílat jed nejen politikům Demokratické strany. Antrax v té době a v příslušné kvalitě nebyly schopní vyprodukovat ani Rusové. Jen americké vojenské laboratoře. Když se tam začaly stahovat stopy, vyšetřování ustalo. Ale což. Dick Cheney volal šéfovi parlamentní vyšetřovací komise Tomu Daschleovi, s pochopitelnou prosbou, aby se vyšetřovatelé nepouštěli do příliš podrobného vyšetřování. Oslabili by tím totiž rozpočet fondů pro boj s terorismem. Už vůbec by média neměla řešit, jakto, že z padesáti tisíc zaměstnanců Světového obchodního střediska jich do práce přišla jen malá část, takže zahynulo jen oněch legendárních 3000 obětí. Informaci, že mezi oběťmi nebyly občané židovského státu, ač jich pracovalo ve WTC kolem čtyřset nikdo neprověřoval. Až CNN sestavila statistiku obětí a jejich národnostní profil. K nahlédnutí na jejich webu. A zjistila, že to tak prostě je, protože všechny izraelské firmy daly 11. září svým zaměstnancům volno nebo se týden před tím odstěhovaly. Kdo by nevěřil na šťastné náhody má zde pádný důkaz jejich existence. Ve své poslední knize Veliká šachovnice (1997) poradce u.s. prezidentů a renomovaný politolog Zbygniew Brzezinski svým stoupencům ne méně než čtyřikrát vnucuje myšlenku, že Američany může vyburcovat ke globálnímu výboji pouze náhlé a bezprostřední ohrožení. Tak jako v době Pearl Harboru. Hlavním úkolem Spojených států je podle něho ovládnutí Eurasie, která ovládá 75% nerostných surovin světa a nese i většinu světové populace. jestli vám tyto názory připadají nebezpečné, nestrachujte se, je to jistě jenom individuální názor osamělého spisovatele. Zajímavé, že už jsme zde jméno toho pána někde zaslechli ...


Změna geopolitiky & za okny se nechumelí


Ve světě probíhají mraky událostí, které stojí stranou zájmu vašeho listu. Kdokoliv si jich všimne, je nebezpečný a slabomyslný příznivec konspiračních teorií. Jednou ze zásadních geopolitických událostí jsou rozsáhlý dodávky izraelských zbraní Číně. V prvé řadě antiradarových a špionážních bezpilotních letadel. Dále prodej střel země-vzduch Python 3. Prodej střel s plochou dráhou letu Delilah. Prodej radarů Elta. Poskytnutí stíhačky Lavi ke zkopírování do čínského typu J-10. Vy tu informaci nemáte? V češtině ji uvedl například Armádní technický magazín. Ani nemáte informaci o následné diplomatické roztržce mezi USA a Izraelem? Která trvá dodnes? Že ta informace není důležitá? Je, milí chlapci, jedním z dokladů přeorientování zahraniční politiky Izraele a z toho vyplývajících důsledků pro rovnováhu vojensko-politických sil ve světě. Bez ironie podruhé, jsem zvědavý, kdo mne zítra obviní z latentního antisemitismu, přehodnocování výsledků druhé světové války a rozněcování atmosféry strachu a iracionálních tvrzení. Ve světě probíhají poměrně zásadní události jako uzavření rozsáhlého politicko-hospodářské paktu mezi Ruskem, Činou, Indií, Venezuelou, Brazílií, Mexikem a Jižní Afrikou. A vy nás zatím na titulní straně zásobujete palcovými titulky o jiných zásadních událostech, jako že byl sbormistr Kulínský propuštěn z vazby. S těmito informacemi to máte dobré, nikdo vás z konspiračních teorií a slabomyslnosti nenařkne.


Světové informační piškvorky


Abych skončil smířlivěji: nacházíme se uprostřed obrovského informačního zápasu. Svým způsobem zápasu všech proti všem. Denně proběhne na planetě celá řada informačních her. Pan Mohamad Abbas se svými Muslimskými listy je malým hráčem v dresu svého civilizačního klubu stejně jako Jan Jandourek hraje v dresu svého civilizačního klubu. Na naší planetě koexistuje americký státně-ropný business, vedle islámského fundamentalismu a tyto dva jevy se částečně doplňují a částečně spolu vůbec nesouvisí. Odlišit navzájem jejich souvislost od jejich nespojitosti není právě snadné. Výše uvedené informační procesy nám každopádně značně komplikují orientaci v současném dění. Receptem na tento problém určitě není jedny informace pouštět a jiné zatlačovat nebo dokonce zesměšňovat. Buď se necháme vést společným používáním mozku a argumentačního hledání anebo zůstaneme díky absenci informací v nevědomí hodném okraje bývalé monarchie a necháme se semlít neurčitým všeobecným míněním formátu novinového redaktora. Příslušností k našemu civilizačními okruhu jsme vázáni loajalitou vůči našim vůdcům. Vzhledem k tomu, že dějiny západního světa jsou kontinuálními dějinami zrady a zlých úmyslů (namátkou: 1. křížová výprava, příběh Johanky z Arku, přepadení Srbska Rakouskem-Uherskem, přepadení Polska Ruskem, přepadení Ruska Německem) je na místě přinejmenším kritické přemýšlení a ještě lépe informační ostražitost.

Antonín Baudyš jr.

Autor je šéfredaktorem portálu astrolab.cz