Isis a Atlantida

Člověk a jeho kultura tu není jen 12 000 let, ale byla tu už před milióny lety a to i v době dinosaurů.

Území Atlantidy I. bylo de facto izolované od okolního světa, kde mezitím probíhal úplně odlišný vývoj. To ale neznamená, že atlanťané neměli možnost pobytu v okolním světě. Nejdříve nebyl důvod k tomu, aby opouštěli svůj zabydlený a civilizovaný kontinent snad jen za účelem poznání krás a vývoje tohoto odděleného světa. Vydávali se později na studijní cesty kratšího i delšího charakteru, tady už vyvstala nutnost zbudovat opěrné body, kde by bylo možné si odpočinout bez nebezpečí hrozícího od domorodých kmenů nebo zvířat. Některé tyto záchytné stanice byly časem zrušeny třeba z důvodu nevyhovujících klimatických podmínek či pro rozrůstající se domorodé kmeny a naopak vznikaly jiné v oblastech neosídlených a velmi vzdálených. A právě takovými stanicemi byly i opěrné body na území dnešní Číny. Jelikož toto území bylo velmi málo osídleno, nedocházelo k zániku ale naopak k rozkvětu.( Další stanice byly převážně v horských oblastech. Některá pohoří vznikla samozřejmě mnohem později, ale nedosahovala takových výšek jako ty, které vznikly první. Tedy bylo to na území dnešního Peru, ale také Anglie, střední Afriky, opravdu jich bylo mnoho a je těžké je vyjmenovat všechny- a nakonec, není to podstatné).

Ještě donedávna byla v obyvatelích tohoto území patrná snaha vědět sám o sobě co nejvíc. Ale předávat tyto znalosti jen duchovně vyspělým osobám a jinak všechno uchovávat v tajnosti. To je kód, který v těchto živých bytostech přetrval miliony let a není tedy výsledkem žádné čínské kulturní revoluce. Tak jako dnešní duchovně vyspělé bytosti jsou schopny předávat své zkušenosti formou kódů svým potomkům, stejnou cestou byly předávány i obyvatelům dnešní Číny, protože i tam nakonec došlo k asimilaci s původními obyvateli a nakonec zániku atlantské civilizace. Křížením dvou různých ras už nevznikali jenom duchovně vyspělí jedinci, ale také ti, kteří převzali víc z původního obyvatelstva. Byla to jen otázka času, než vymřeli všichni atlanťané a zůstali pouze potomci, jejich kvality a znalosti zdaleka nedosahovaly kvality otců a jejichž pouto ke hmotě bylo pevnější než touha po duchovním rozvoji.

Takže začneme u Atlantidy I. Tehdy jste přiletěli osídlit novou krásnou planetu na okraji vesmíru a založit na ní živoucí knihovnu. Tento požadavek vznikl na základě proměnnosti a rozpínání vesmíru. Současně s vámi přišli statisíce dalších, aby založili novou, velmi důležitou duchovní civilizaci. Protože to byly bytosti různých úrovní, velmi brzy se vytvořily hierarchie – dá se říci velmi přísné kastovnictví, které sice zabezpečilo velmi mírumilovný a funkční život bez rozbrojů ve skupinách, ale neumožnilo předávání informací mezi kastami geneticky – první chyba v živoucí knihovně. Kastovní rozdíly se v průběhu několika set tisíc let prohlubovaly, až vyvolaly disharmonické změny planety. Krize vyvrcholila očistou – ponořením pevniny.

Po nezdařeném prvním pokusu se duše vtělovaly po různých částech vesmíru nebo odpočívaly.

Atlantida II.
Další hromadné vtělení a pokus o osídlení planety vysokou duchovností byl v oblasti jižního pólu. Po přepadení knihovny a prohrané válce před 300 000 lety většina obyvatel emigrovala na jiné planety. Ti, co zůstali, stále více zapomínali. Až je závoj zapomnění zahalil dosud. V dnešním procesu očištění roztaje led a sníh na jižním pólu, budou tam opět podmínky pro život a budete nalézat stopy dávné kultury Atlantidy.

Po ovládnutí Živoucí knihovny Temnými silami se část vědomí vysoké duchovnosti musela vtělit jako vědomí Eset až do doby úplného osvobození. Tato situace trvá 300 tisíc let pozemského času, což je jen směšně malý zlomek bytí. Jen malé odskočení. Pro lidi jsou to věky. Vědomí Eset zůstalo v působení až dosud, nepodařilo se ho vymýtit z paměti lidstva a toto čeká na dobu návratu a osvobození, o kterém ví, že nastalo teď.

Jako božské vědomí působila Eset při náboženských obřadech tehdy 5. dimenze, kdy se zjevovala mezi lidmi přímo v ohni ve zlatých šatech, současně na mnoha místech. Pomocí telepatie sdělovala lidem duchovní učení, vedla ke spravedlivé vládě panovníky a kněze a zázračně léčila při zjeveních.

Postupně ubývali duchovní lidé, kteří byli schopni vysoké vibrace snášet a pracovat s nimi. Po zániku Atlantidy a propadu do třetí dimenze materiálního světa byl přerušen kontakt úplně.

Duchovní prázdnota a chaos přiměly Eset a Usira k fyzickému vtělení. Nenarodili se z člověka, vytvořili si těla sami. Byli bezpohlavní, jednalo se pouze o dvě rozdílné a doplňující se energie jin a jang. To byl tradovaný příchod Usira a Eset na Zem, jejichž rodiči byli nebesa a půda. Samozřejmě, když použili genetický materiál země a přišli z vesmíru. Stejným způsobem bylo vytvořeno tělo Nebthet a Sutecha, který jako plánovač měl být ku pomoci. Proto byli bratry a sestrami a manželé současně. Pak došlo ke zklamání nad chováním a hlavně činem Sutecha, ze kterého se místo rádce a pomocníka v tíživé situaci stal závistivý zrádce. Zatoužil po absolutní moci, zalíbilo se mu uctívání a zdálo se mu, že Usirew a Eset si toho dostatečně neváží nebo dokonce tím pohrdají. Což byla pravda. Za spolupráce temných sil se mu podařilo manžele od sebe oddělit na delší dobu, oslabeného Usira vlákat do léčky, rozdrobit jeho síly a pozornost na více činností naráz. Pak došlo k jeho fyzické likvidaci. Jinak jeho tělo bylo vzhledem k ostatním lidem nesmrtelné – velmi dlouhá životnost s možností rekonstrukce, kterou ovládala Eset. Podařilo se jí sice jeho tělo poskládat zpět, ale duše již odešla ke Stvořiteli, poškozená a rozpolcená. Jako prevenci před úplnou likvidací si domluvil, že zůstane rozdělen a tím zvýší nejen svou bezpečnost, ale současně působnost ve více rolích. Schůzku sjednocených duší si dali s Eset v této době, aby spojili své síly při konečné fázi osvobození planety. Toto je Boží plán. Horus je pouze symbolika pro pochopení tohoto plánu. Pověstné oči Horovy znamenají hluboké pochopení vnitřní pravdy o sobě samém. Horus byl posel boží, který posiloval Eset v osamělosti, zprostředkovával přímý kontakt s prvotním Stvořitelem v těžkých dobách temna, kdy se stávala komunikace stále obtížnější. Eset se vzdala vlády a zpovzdálí sledovala postupný úpadek. Lidé ji uctívali jako bohyni. Vždy je včas varovala před následky jejich činů, ale oni přijali všechno vždycky, až bylo po všem. Před zánikem Atlantidy II. požádala o návrat ke Stvořiteli a bylo jí to dovoleno. Usirew až do té doby pracoval z jedné části i jako hlavní světelná bytost při převádění duší do nehmotných světů – proto byl nazýván králem podsvětí. Ostatní části jeho duše inkarnovali v různých oblastech vesmíru. Jedna část byla duší Horovou. Eset ho poznala a proto tvrdila, že je jejím synem, i když fyzicky nebyla schopna mateřství. Ale toto by lidé nikdy nepochopili. Hroby Usira a Eset nebudou nikdy objeveny. Jejich těla se rozplynula. I tento fakt utvrdil lidi o jejich božském původu a posílilo to tradici předávání historické informace.

Doba působení Eset byla zhruba sto tisíc let. Když se duše zbavila vazby fyzického těla (byť umělého), šla na zkušenou a výzvědy v kosmu a hledala podobnou situaci jako na Zemi, aby se lépe připravená mohla vrátit a působit. Bohužel v celém vesmíru obdobná situace neexistuje. Nebo spíš bohudík.

Archanděl Michael svedl velkou bitvu s temnými silami, kterou však prohrál a musel svoje flotily stáhnout zpět. Eset byla jen bezmocným pozorovatelem. Území planety byla vydána napospas experimentům křížení a tvorby nové lidské rasy křížené se zvířaty bez jakéhokoliv omezení a organizovanosti. Probíhali stovky programů současně, což nemá ve vesmíru obdoby. Vznikaly krvelačné příšery, které se daly vycvičit v armádu a vzájemně se vraždily.

Ještěři se nedali kombinovat geneticky se savci, ale i u nich se podařilo vládnoucím temným silám povýšit jejich ducha na úroveň samostatného lidského a používat je k vojenským účelům – viz Čína. Toto vše byla jedna vřící masa navzájem se požírající, původní obyvatelé lidského původu prakticky neexistovali. Jen malé izolované skupiny si předávaly dál své duchovní znalosti formou zasvěcování a náboženských rituálů. S nimi byla Eset neustále v kontaktu, osobně dohlížela na iniciaci a vítala každého osvíceného, jemuž byla současně i patronkou. Proto povědomí o Usirovi a Eset žilo dál.

Asi před padesáti tisíci lety se muselo zasáhnout. Vojska sil světla náhle přepadla rozsáhlá území, použila zbraně hromadného ničení a zlikvidovala velkou část degradovaných příšerek. Na místech dopadu bomb zůstal dosud skleněný povrch – viz poušť Gobi v Ásii. Eset byla hlavní iniciátorkou tohoto ničení, ne jen pasivním pozorovatelem. Vymyslela to a zorganizovala jako poslední a jediné možné řešení. Bylo to pod jejím vedením a požehnáním, ale dělala to s velkou nechutí. Budoucnost ukázala, že to bylo velmi moudré řešení. Nesla plnou zodpovědnost za tuto drastickou situaci, ale dopadlo to dobře. Přepadení bylo nečekané a účinné a značně oslabilo potenciál sil temna. Už se nikdy nedostali do takového rozkvětu.

Katrin

http://vzestup.stesticko.cz/ [Materiály věnované vzestupu a duchovnímu růstu.]

Převzato z http://www.deepend.cz