Antonín Baudyš jr.: Argumenty proti katastrofickým předpovědím

Živím se předpovídáním. A i díky zkušenosti s dlouhodobými předpověďmi se domnívám se, že nám katastrofické scénáře v blízké ani vzdálenejší vzdálenosti nehrozí. Odůvodnění tohoto svého přesvědčení podám v následujích odstavcích.

ABSENCE KRITICKÉHO POHLEDU

Je mnoho z nás, kteří v posledních měsících popřípadě letech žijeme ve zvýšeném očekávání neblahých událostí. Čím více je katastrofických čekatelů, tím se budoucí katastrofa jeví být neodvratitelnější. Slyšíme o jevech, dostávají se nám zvláštní informace, jsou to pro nás příznaky něčeho co si neumíme přesně zařadit, ale co si vykládáme jako předzvěst osudových událostí. Ve svém následujícím článku chci ukázat, že katatrofický výklad není jediný výklad. Katastrofické výklady nejsou a nebudou podrobeny žádnému kritickému ověření nebo přehodnocení. Uvidíte, že čím dál více informací bude v nejbližších letech přijímáno jako hotová věc, aniž by někdo zjistil původ a oporu těchto informací. Vždy, když kritické datum pomine, proroci osudného konce se na čas stáhnou, aby poučení předešlou katastrofou, která se opět nekonala, vygenerovali novou, zajímavější verzi budoucí katastrofy.

CO VLASTNĚ KONČÍ?

Pro mne není hotová věc, že náš svět skončí. Pro mne je hotová věc, že západní myšlení, západní pojetí světa v sobě nese očekávání konce času, konce světa. Nesu ho v sobě já, nesete ho v sobě i vy čtenáři. Možná o něm v sobě nevíte, ale apokalyptické pojetí světa je nutně vlastní každému, kdo vyrostl v prostředí po dva tisíce let formované očekáváním soudného dne a rozdělení lidstva na spravedlivé a bezbožné. Křesťanství začalo Ježíšovým příchodem a očekává, že skončí Ježíšovým druhým příchodem. Druhý Ježíšův příchod v tomto čase neočekáváme. Ostatně kdyby přišel, asi by to nebyl příchod ve slávě, dopadlo by to s ním nejspíš hůř než prve. Dva tisíce let hýčkaný druhý příchod Ježíše Krista jsme si nahradili jinými konci. Naposledy očekávaným zhroucením počítačové sítě a navazujících periferií při přechodu z roku 1999 na rok 2000, tzv. Y2K. Nekonalo se. Vesmíre děkujeme. Napříště máme naplánovaný konec Mayského kalendáře. (Verze pro transcendentně založené občany.) Popřípadě vyčerpání nerostných surovin. (Verze pro pragmaticky založené občany.)

VLNA

Je možné, aby část lidstva spláchla vlna? Odpovídám, že není. Výška jakokoliv vlny popřípadě zvýšené hladiny bude vždy představovat jenom malou část nadmořské výšky pevniny. Může roztát antarktický ledovec? Ano, dokonce je jisté, že roztaje. Zvyšování teploty na planetě se totiž prozatím nedá zastavit. Za posledních 200 let se klima ohřálo o 0.8° C. To není zase tak kritické číslo. Ledovec si taje stejně dlouho a zatím nás viditelně neohrožuje. Jenže taje stále rychleji. Pro příštích sto let se ohřev klimatu předpovídá minimálně od 1.9° C výše. Pro srovnání, za posledních 100 let zbylo z ledovců v Pyrenejích jenom 15% jejich původního rozsahu. Pokud ledovec roztaje celý, stoupne hladina oceánu o pět metrů. Asi ne více a asi ne méně. Pro Bangladéš to není dobrá zpráva. Stejný Bangladéš ale nebude zaplaven ze dne na den. Vyvolá migraci. Bude možné tuto migraci ustát, aniž by utrpěla křehkost lidské sítě po planetě? Domnivám se, že takové migrace se na planetě konaly již dříve a ejhle, stále jsme tu.

Jiný způsob zvednutí hlaidny oceánu si nedovedu představit. Musel by do vody dopadnout meteorit. Musel by se navíc strefit do vlhkých 71% zemského povrchu. Odpusťte mi můj absurdní pocit, že pokud to se stane, tak jedině pokud tomu napomůžeme. Když už umíme vyvolávat zemětřesení a sopečné erupce, budeme možná tak šikovní, že se naučíme, směrovat na stranu globálních oponentů kromě elektromagnetického zářezní systému HAARP i meteority.

2012

Ruku na srdce! Odkud pochází informace o konci mayského kalendáře 21. prosince 2012? Nejpodrobnější a nejsmysluplnější komentář k této avizované události nabízí http://www.zahady.cz/index.php?strw=rd&id=159. Leč nevyplývá z dané stati ani náhodou, že by souběh energetických vln do bodu nula, který konec mayského kalendáře doprovází, měl nutně vyústit do katatrofy nebo do konce času. Nemluvě o tom, že slavný mayský kalendář nikdo z nás neviděl a nikdo z nás neví, zda existuje a co je v něm psáno. Jediné co o něm vím jistě, že si přeji, aby rok 2012 pominul, abychom věděli, že tohle zase nebylo ono.

NOSTRADAMUS

Takto kritický bych nebyl, pokud bych se neustále nesetkával s naprosto iluzorními představami řady lidí o obsahu Nostradamových proroctví. Aby bylo jasno jednou a pro vždycky. Nostradamus o konci světa nepíše vůbec nic. Píše všechno možné, pravděpodobně i do budoucnosti nám neznámé a tudíž nerozšifrovatelné. Nic o konci nebo zániku. Francouzský originál naleznete na adrese http://www.astrologie.cz/zacek/mn/mn.htm. Český překlad zatím nebyl pořízen.

MALACHIÁŠ

Skutečně zajímavý souběh indicií se nabízí díky souběžnému konci katolického proroctví o sérii papežů. Tzv. Proroctví opata Malachiáše (1094-1148) uvádí Jana Pavla II. Jako předposledního z papežů. http://www.catholic-pages.com/grabbag/malachy.asp Jenomže ani ukončení papežství neznamená nutně konec světa či globální katastrofu. Papežství může skončit z mnoha jiných důvodů. Kupříkladu může Nový světový pořádek veškeré nepoddajné státy a instituce zkompromitovat a zakázat. Stejně jako se církev může podrobit organizační přestavbě a institut papeže nahradit kolegiem biskupů.

BYTOSTI

Bytosti opouštějí střed Země. Kdo toto slyší je zpravidla více překvapen tím, že v nitru Země vůbec nějaké bytosti jsou. Sám si na tuto informaci neumím sáhnout, ale lidé, kteří jí přinesli (Kozin, Pítrová) se těší mé důvěře. Exodus bytostí není důvodem k radosti. Je to důvod k zamyšlení. Pokud by odcházely proto, aby se zachránily, to by znamenalo, že jim něco hrozí v nitru Země. To nejde dohromady s jejich energetickým charakterem. Pokud by na Zemi vypukl nedostatek nerostných surovin, bytosti by kvůli tomu asi neodcházely. Stejně pokud by se přes pevninu přepláchla veliká vlna, bytostem v jádru zemském by to asi nebylo fuk, ale asi by to ani nebyl důvodem, proč s předstihem balit kufry. Proč by tedy odcházely z nitra Země? To snad jen v případě, kdy by do planety měl fláknout meteorit, který by matičku Zemi rozpůlil na dva kusy. To asi nebude správná odpověď, že? Co když bytosti opouští nitro zemské kvůli přirozenému střídání stráží? Vždyť je také možné, že energetické změny celé planety mohou dělat jejich další setrvávání zde zbytečné, možná i nežádoucí.

NIBIRU

Podobně nepředstavitelná může být pro mnohé našince existence planety Nibiru, planety s ostře skloněnou oběžnou dráhou, která se k nám vrací jednou za 3600 let. Aby nebylo překvapení málo, v souvislosti s Nibirem se očekává, že život byl na Zemi vysemeněn právě odsud a záměrně. Informace o Nibiru, potažmo o jeho obyvatelích Annunacích se čerpají z babylonského spisu Enlil a Enki, souvisejícího s Eposem o Gilgamešovi. Epos o Gilgamešovi souvisí s potopou. Mimochodem tou biblickou. Pravděpodobně tato souvislost dává cyklicky se vracejícímu Nibiru pesimistický rozměr. Nebudu tvrdit, že bych měl z průletu Nibiru kolem Země apriori dobrý pocit. Ale nevidím ani důvod, proč od každého příletu Nibiru očekávat to nejhorší. Sám Sitchin napsal hned napoprve v roce 1976, že Nibiřané při svých příletech jednak instalovali na Zemi své bossy, druhak do zdejšího prostředí investovali know how.

PLEJÁĎANÉ

Nejsem na tuto skupinu přátel z vesmíru zrovna odborník, ale velká povbuzení do života jsem od těchto galaktických leaderů zatím neslyšel. Kritika, kritika, kritika, i moralizování se najde. Zcela asymetrický přístup ve vztahu my-oni dělá naše vesmírné přátele nevěrohodné a nevěrohodné se tak stávají i jejich zvěsti o brzkém úpadku planety Země, povznesení se na vyšší duchovní úroveň etc. Hlavní český emisar Plejáďanů, pan Ivo Aštar Benda nechává své stoupence rozlepovat nálepčičky Máme Vás rádi a pomáháme Vám, Vesmírní lidé na odpadkové koše a poštovní schránky. Ale v okamžiku, kdy se na jeho poselství podíváte podrobněji, zjistíte pravý opak. Plejáďané nás z této Země chtějí vystěhovat. Přesně jako to dělají restituenti domů vůči starým nájemníkům s regulovanými nájmy. Ačkoliv to milý Ivo popírá, hlavním tématem jeho poselství a jeho skupiny je dlouhodobě evakuace lidstva do vyšších sfér vesmíru. V Západní Evropě se dosud tyto skupiny většinou povznesly do vyšší úrovně hromadnou sebevraždou. Skupiny s apokalyptickým očekáváním mají svojí vnitroskupinovou dynamiku, která musí vyústit do nějakého konečného řešení. Minutí se s tímto koncem zpochybňuje prognostické schopnosti lídra skupiny, zpochybňuje kvalitu jeho napojení. Což by pro jeho ego byla horší rána než statečné vzplanutí uprostřed hloučku vyvolených. Zkrátka a dobře, od vesmírných sousedů se nám nedostane ani rady ani pomoci, už vůbec nemluvě o těch, kteří nám tyto rady zprostředkovávají. Na stranu druhou se ale ani nemusíme bát jejich zvěstí a zastrašování.

KDE SE PŘÍŠTĚ NARODÍME

Ruku v ruce s tím, jak se lidé učí(me) nahlížet do minulosti a rezervovaně i do budoucnosti, objevují se případy, kdy tzv. progrese neukáže budoucnost zde na Zemi, ukáže budoucnost Země zásadně modifikovanou, popřípadě neukáže budoucnost vůbec žádnou. Spatřit, svůj příští život mimo liniii dosavadních životů může každého s touto zkušeností nasměrovat na úvahy mohutně přesahující dané téma. Např. že na Zemi nebude vůbec nic apod. Zkušenost moje, mé ženy, i domácího autora progresí, ing. Dragomireckého je nicméně taková, že progrese se v praxi nevyplňují. Neříkám, že nikdy, říkám, že většinou. Progrese se většinou zdá být buď projekční plátnem našich tužeb anebo obrazem scénáře, kterému je třeba se vyhnout. U všech svých blízkých, kteří v progresi zahlédli ?alternativní? budoucnost ? mne nevyjímaje ? vedu v patrnosti jistou nesmířenost se skutečností tohoto světa a jejich/naší rolí v něm.

PŘELIDNĚNÍ

Jsem přesvědčený, že přelidnění Zemi nehrozí. Že je to umělý strašák, přestože se miliardy obyvatel jen během mého krátkého života stačily rozšířit ze tří a půl na šest a půl v současnosti. Pokud si rodiče dovolí takový počet dětí přivést na svět, asi to dělají proto, že nemají antikoncepci jako Západě a druhak proto, že děti v takovém počtu na svět přivést mohou. Logická úvaha říká, že pokud děti přežijí, asi se uživí. Zároveň se domnívám, že snížit počet světové populace je jedním z hlavních plánů tajných elit Západního světa. Čísla říkají, že i když se odhadovaná plodnost žen do roku 2050 sníží na 2,05 dítěte z dnešního průměru 2,65. Populace v padesáti nejméně rozvinutých státech se do té doby zdvojnásobí a naroste z dnešních 800 milionu obyvatel na 1,8 miliardy. Průměrný lidský věk, který se zvýšil mezi lety 1950 až 2005 ze 46 na 65 let, vzroste do roku 2050 na 75 let. (http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=13451&Cr=population&Cr1=) Nicméně, ačkoliv nejlidnatější země světa, Čína s 1.25 miliardy obyvatel zásobuje planetu největším ročním přírůstkem populace, její demografická křivka již dosáhla svého vrcholu a země bude v příštích desetiletích čelit stejnému problém ustárnutí populace, jako západní svět. Tento vývoj v budoucnosti možná stihne i další země, jako například Indii. Mezitím se střed planety přesune USA do Číny. A co? A nic. Lidé budou i tehdy na planetě spolu žít dál.

KONEC SUROVIN

Je možné, aby nám naše technologie byly jednoho dne pro kočku? Ano, je. Je možné, abychom s pohasnutím technologií skončili jako lidský druh? To asi ne. Kupříkladu Romové si s kolapsem elektrického rozvodného systému poradí bez problémů i za sto let. Na jednu stranu se dozvídáme, jak průběžně stoupá spotřeba elektrického proudu, nafty a železné rudy. Na stranu druhou se dozvídáme, o která nová naleziště se svádějí politické popřípadě vojenské spory. Ropná naleziště jsou ve většině Kaspiku, u Sumatry, v Íránu, na Aljašce, v Bavorsku, v Guinejském zálivu, v pobřežních vodách Vietnamu ? Číňané objevují nová naleziště Ropy v Súdánu, Angole, Brazilii ? laik se diví, odborník žasne. Zkrátka a dobře se objevují nová a nová naleziště. Nechci tvrdit, že jsou svojí kapacitou neomezená a že nedojdou. Určitě ale nedojdou tak rychle, jak se uvažovalo v dobách mého dětství v letech sedmdesátých (za dvacet let), v letech osmdesátých (do roku 2000), něco mi říká, že ani hrozby z let devadesátých (do roku 2025) se nenaplní. Přestože jenom Američané spotřebují 22 milionů barelů ropy denně, a denně jen státy OPEC vytěží ropy 29.5 milionů barelů, věřím, že se blíží den, kdy se naše automobily rozjedou na jiný pohon. Co bude do té doby? Do té doby budeme spoléhat kupř. na saudské zásoby čítající 260 miliard barelů ropy a irácké zásoby čítající 112 miliard barelů ropy.

KLIMATICKÉ ZMĚNY

Probíhají. Slábne intenzita slunečního jasu dopadajícího na Zemi. V Izraeli byl naměřen mezi rokem 1950 a 2005 rozdíl 22%. Řečeno jinak, je tu čím dál větší větší tma. Současně se odehrává i slábnutí Golfského proudu, tzv. atlantické pumpy, která zásobuje Evropu teplým vzduchem z jihu. V důsledku toho v Evropě globální oteplování nebudeme cítit až tak jak by se mohlo zdát. Radost z toho mít nelze. Ale nelze to vykládat ani jako předzvěst konce. Vedle klimatických změn mimochodem čelíme i nárůstu živelních pohrom. Za léta 1994 až 2003 totiž lidstvo zažilo o šedesát procent více přírodních katastrof než v předchozím desetiletí. Jejich obětí se stalo 478 tisíc lidí. A další dvě a půl miliardy lidí byly katastrofami postiženy - nejčastěji tak, že kvůli nim ztratili střechu nad hlavou nebo zaměstnání či oboje. Nejvíce ničily lidstvo záplavy a zemětřesení. A nejzranitelnější byli lidé z chudých tropických zemí, zejména v Asii. Na tento kontinent připadalo už před zkázou v Indickém oceánu devět desetin všech obětí katastrof a také polovina celkového počtu zraněných. Tolik alespoň denní tisk. (www.spaceinfo.cz/index.php?str=udoz&id=14) Jako odpůrce apokalypsy bych toto říkat neměl, ale říkám, protože lepší je říkat všechno. Když už jsme narazili na živelní prohromy, vyjádřím svůj názor. Počasí reaguje na naše životy. Zvyšující se počet obyvatel generuje větší množství vzájemných konfontací. Z toho je rovněž těžké mít radost, ale je to vysvětlení. Vysvětlení, ze kterého nelze konec světa vyvodit při nejlepší vůli. Zkrácení počtu nahromaděné populace možná, ale o to se na naší planetě starají jiní borci.

KONCE KONCŮ

Velkým zdrojem důvěry v neskončení našeho světa je mi defilé dosavadních nenaplněných hrozeb. Kromě nenaplněného Y2K, o kterém byla řeč na začátku chci upozornit hlavně na asi nejodborněji zpracované katastrofické předpovědi, jaké se ve 20. století objevily, předpovědi indiánského lékaře píšícího pod jménem Sun bear, které sepsal v knize Black Dawn, Bright Day (Indian Prophecies for hhe Millenium that Reveal the Fate of Earth.) Předně mělo být podle této vlivné knihy už čtyři roky veta po západním světě. Medicinman Sun Bear měl totiž planetární vize budoucnosti, avizující hory odpadků v ulicích měst, elektrická vedení zničená vichřicemi a zemětřesením, mrtvá města bez vody se zlověstnými jadernými elektrárnamy za humny. Ve svých vizích je měl posazené do roku 2001, který vnímal jako zlomový. Sám zemřel v roce 1992. Zřícení Světového obchodního střediska v roce 2001 nakonec zlomovou událostí moderních dějin bylo.

CAYCE

Svým způsobem dobrou zprávou nám může být, že největší věštec Edgar Cayce (+1945) tyto události avizoval už pro rok 1986. Nebyl to bezvýznamný rok, exploze Černobylského jaderného reaktoru se tehdy přihodila poprve a zatím i naposled. Do roku 1998 očekával naprostou změnu tváře pacifické strany Severní a Jižní Ameriky. Významná zemětřesení se udála v Chile v roce 1960, v Peru v květnu 1970, ale změny na pobřeží, žádné, převratné změny žádné. Očekával zemětřesení a změny reliéfu i ve Středozemí. Nic kromě zemětřesení v Turecku v roce 1999. Pro rok 1998 očekával konec válek a začátek nového mírového období. Vyhodnocovat tuto informaci je zatím brzo, třebaže to zatím vypadá přesně naopak než podle Cayceho předpovědi. Cayce předpovídal i obnovu náboženského života díky pokřesťanštění Ruska ke konci 20. století. Zde si můžeme dovolit oponovat. Pokřesťanštění Ruska se skutečně děje, ale blýskají se přitom křídla stíhaček a despotičtí politici se líbají s pravoslavnými popy, plnými nenávisti vůči jiným církvím a náboženstvím.

NĚMEČTÍ VIZIONÁŘI

Němečtí vizionáři 20. století nevynikli velkou vynalézavostí, jejich věštby plus mínus kopírovaly obavy středoevropanů v době studené války, popřípadě katolíků předkoncilní doby. Jasnovidec z Lochau, Franz Kugelbeer viděl v roce 1922 vraždění v Římě, prchajícího papeže. Stigmatizovaná Anna Kateřina Emmerichová viděla na konci 19. století také hroutící se Řím, ale i obnovu církve skrze dvanáct nových apoštolů. Hezké. Melanie, jedna z dětských aktérek zjevení Matky Boží v La Salettě, předpověděla, že až propuknou velké přírodní katastrofy, stane se věčné město Řím sídlem Antikrista. Rakouský mystik Lorber napsal už v roce 1850, že až bude japonská monarchie vydána na pospas cizím národům, bude to předznamenáním konce času.

APOKALYPSY STŘEDOVĚKU

Když se kardinál Pierre D?Ailly se v roce 1414 vyjádřil, že apokalypsa je pro nejbližší dobu vyloučená, důvodem mu bylo, že astrologie tehdy apokalypsu umisťovala až do roku 1789. Jak píše americký historik Eugen Weber, už o tři roky později ale tento názor vzal za své pod náporem módního přesvědčení, že konec světa nastane roku 1484. V této atmosféře se podařilo asektickému dominikánskému kazateli Girolamo Savonarolovi vytvořit z Florencie město připravené na apokalypsu, paralyzované očekávaným neživotem. Když se očekávání konce světa poněkud protahovalo, poněkud opotřebovávalo, obrátila se směr nevole k Savonarolovi a roku 1498 nastal ajeho soukromá apokalypsa ? byl veřejně upálen. V roce 1499 vrcholilo apokalyptické hecování svého vrcholu v sousedním Německu. Astrologové Johannes Stöffler a Jakob Pflaum vypočítali pro rok 1524 zničující potopu. Vyvolali tím pravou potopovou hysterii, v jejímž rámci se další astrologové pustili do zahrnování svých vyděšených i senzacechtivých čtenářů doplňujícími podrobnostmi. Protestantští duchovní tehdejších německých zemí si přitom přihřívaly i svou nábožensko-politickou polívčičku: Astrologové v jejich službách totiž dodávali: Dojde-li ale včas k reformě církve a císařství, trest v podobě potopy nepřijde. Objevuje se nám tak apokalypsa jako nátlakový prostředek. Prostředek čeho? Politiky. Politika pro změnu je a vždycky byla prostředkem byznysu.

APOKALYPSY A POLITIKA

O sto let později očekával jiný dominikán Tomasso Campanella, že se v roce 1603 Země srazí se Sluncem. ?Blahodárné Slunce, planoucí láskou, se začne sklánět k zemi bující neřestmi.? V horké jižní Itálii v té době okupované Španěly mohl mít i vzdělaný mnich k takovému očekávání své důvody. Mimochodem ? zdá se, že očekávání konce světa se dostávají do největšího varu vždycky v době politických nepokojů. Ani dnes není naše apokalyptické očekávání prosté biblických a politických prvků. Očekávané znamení šelmy se mnohým překrývá s plánovaným čipováním obyvatelstva. Pravděpodobně právem. Mimochodem Konec světa, přesněji řečeno Soudný den umísťoval do roku 2000 františkán Petrus Olivi již v roce 1297. Nejdřív však měl přijít okolo roku 1300 Antikrist a poté nastat věk Ducha svatého. Je třeba říci, že Olivi nebyl žádným pošetilcem popřípadě pomatencem. Patřil k intelektuální elitě katolické církve své doby, za své názory byl perzekvován a umísťován do odlehlejších škol Jižní Francie.

KONEC EGA A KONEC SVĚTA

Ve světě, ve kterém plyne čas, se všechno nutně mění. I struktury ega, které jsou jinak vůči změnám nesmírně rezistentní. Pokud se ego brání změnám, může se dostat do pokušení stáhnout kromě sebe pod vodu i celý svět. Vytvoří si apokalypsu. Osobně jsem toto zažil jako řeholní novic. Když sedmdesátiletý zástupce novicmistra, soudný a inteligentní člověk, umíral na rakovinu plic, čtrnáct dní před smrtí mezi lidmi trousil, že všichni zde stejně budou plavat jako krysy. Jeho nesmíření se se smrtí rozšiřoval na ostatní.

Ve chvílích, kdy jsme ohrožení, můžeme se opevňovat láskou. Ale jsou chvíle, kdy ani láska už nedává smysl. Pak nám zbývá jedině odstup. Vědomí, že na nás nezáleží. My se objevujeme, chvíli trváme, opět zanikáme. Je to přirozené. Je to v pořádku. To že záleží na nás a na tom, zda přežijeme, to je hlas našeho pocitu důležitosti. My jsme přece čistý duch. Nejsme tělo, svým způsobem nemáme tělo, sebou si ho z tohoto světa neodneseme. Nejsme ani duše. Naše osobní projevy života nemusíme vnímat jako důležité. Jsou to projevy života jako u každého jiného organismu. Srovnatelné s projevy života každého jiného organismu. Ve finále i potřeba konat a ulpívání na životě je něčím, co ducha svazuje a omezuje.

A tak ? zda lze předchozí odstavce uchopit všechny naráz. Pokud dbude cokoliv, bude to dobře. Pokud něco nebude, bude to také dobře. Nejsme páni tvorstva, nemá cenu něco očekávat. Očekávání plodí bolest. Stačí normálně žít a nechat věci aby sami přišly.

Antonín Baudyš jr.

Poznámkový aparát:

VLNA

http://gnosis9.net/konec1.html)

KONEC SUROVIN

Hospodářské noviny/iHned 2004/2005

KLIMATICKÉ ZMĚNY

http://zpravy24.pantax.cz

APOKALYPSY

Eugen Weber: Apokalypsy (NLN, Praha 1999)

NIBIRU

Zecharia Sitchin: Dvanáctá planeta (Ivo Železný, Praha 2002)